Kde jsi? Tys odešel? Zůstala jsem sama...?

Ty…vlastnící malou síťku, která do bezpečí má křídla chytí.
Já…zmítající se motýl v divokém orkánu života a bytí,

Ty…sen, který chybí v každém snáři,
Já…první písmeno v dětském slabikáři.

Ty…zámek, který tančí pod vlivem dlouhých rób a plesů.
Já…malá, dřevěná chaloupka uprostřed hor a lesů,

Ty…lesní orchestr plný slavičích písní,
Já…opilá myšlenka, co v hlavě se k ránu tísní.

Kde jsi? Kam jsi šel?
Vždyť Tě hledám.
Tys odešel?
Počkej…stůj!
Vždyť já Tě potřebuju.
poklade můj…
Nesmíš teď odejít,
Nesmíš mě tu nechat.
Venku budou mi rvát srdce a u Tebe já nemám strach….
Tak kde jsi?

Já…znavený převozník zmítající se na svém voru v bouři,
Ty…kapitán korábu, plný sil, který hlídá, oka nezamhouří,

Já…něžná chvilka v mém nočním snění,
Ty…náruč, jež hřeje mě do rozednění.

Já…malý otazník nad důvodem a vírou,
Ty…vykřičník, jež shledává mě pošetilou.

Já...peříčko jež ve větru dál si světem letí,
Ty…dlaně, do kterých toužím uvěznit jej do zajetí.

Tak kde jsi?
Kam jsi šel?
Vždyť Tě hledám…