DUŠE DONA QUIJOTA

Kousek od lavičky pod lampou ukrytí

Měl jsem malá ústa pro tak velká slovíčka

Někdy i ticho něhu chvíle zachytí

Mlčky jsem tě políbil na tvář a na víčka

Nemohl jsem se ani hnout

A ty ses na to tolik načekala

Neměl jsem sílu jen tak tě utrhnout

Tak si mě tichounce poplakala

Nechal jsem tě tam nalomenou

A polomrtvý ukázal ti záda

Vzduch voněl touhou nevyřčenou

Vzdychla si: „…mám tě ráda!“

Potrhaná duše Dona Quijota

Točí se dokola na mlýnech ticha

Rosinantu tíží v sedle samota

Opilý měsíc karty míchá

Studená peřina a horká káva

Svou noc si nosí každý s sebou

Na obzoru další špatná zpráva

Srdce ještě doutná, nohy už zebou.