Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž zase odcházíš
19. 03. 2007
5
7
1040
Autor
Weweraq
Už zase odcházíš
a s nenávistí sleduješ ptáky,
co klovou si do srdcí,
hledajíc smrt.
Bojíš se rozplynout ve dveřích metra,
ale přesto...
...už zase odcházíš...
A necháváš mě na okeních římsách
a v květech leknínů.
Jsem jak zvětralý pivo po špatnym mejdanu,
co ho nikdo nechtěl dopít a ty...
...už zase odcházíš...
Nikdy jsem nevěděl,
proč se motýli,
před tebou schovávají.
Ze rtů sbírat jahody
a zametat prach,
ale ty...
...už zase odcházíš...
Zůstali jsme na pospas temným kostelům,
kde nezbyly lavičky.
Možná z hvězd...
...už zase odcházíš.
a s nenávistí sleduješ ptáky,
co klovou si do srdcí,
hledajíc smrt.
Bojíš se rozplynout ve dveřích metra,
ale přesto...
...už zase odcházíš...
A necháváš mě na okeních římsách
a v květech leknínů.
Jsem jak zvětralý pivo po špatnym mejdanu,
co ho nikdo nechtěl dopít a ty...
...už zase odcházíš...
Nikdy jsem nevěděl,
proč se motýli,
před tebou schovávají.
Ze rtů sbírat jahody
a zametat prach,
ale ty...
...už zase odcházíš...
Zůstali jsme na pospas temným kostelům,
kde nezbyly lavičky.
Možná z hvězd...
...už zase odcházíš.
7 názorů
líbí ten pohled z ptačí perspektivy a okeních říms, vzletnost motýlů a abstrakce v kontrastu se všedností a šedivou reálností metra, zvětralého piva
jen toho odcházení je tam moc, stačilo jednou, dvakrát
jahody ze rtů - mlask
a vždycky zbývá skromě doufat, pro mě je v kostelích vždycky světlo a sednout se dá na podlahu...