Zpovídavá

Včera jsem chodila

městem z kamenů

Všem sochám, co kolem šly jsem četla v barvách myšlenky

a smála se jim do očí

A pak jsem ležela a vdechovala

vůni Země

Těžká jako ona, když se vznáší vesmírem,

jak balónek od Mc Donalda

Zpovídala se květům stromů nade mnou

ze všech hříchů

Jen Tebe  - ten největší ze všech jsem zapřela

Skrz smog jsem hledala hvězdy

a přála si, aby konečně spadla ta jedna má

Pak pozdravila jsem toho, co prochází časem

Sám, jen s píšťalou

Bezcitně krásný

A on jen pokynul a šel dál

Za sebou táhnul řadu jmen, co dali mu

Ty přede mnou

Nekonečná řada stínů

Zahrál a já se stala jednou z krys

a nechala se spálit,

jak Fénix vstala z popela

a nakonec jen posbírala kousky šatů

a utíkala,

abych stihla poslední metro

... a až se příště budu zpovídat, budu mít o jeden hřích víc

Jen Tebe, Tebe Lásko nepřiznám

ještě jsi Já....