Model číslo 5

         Urostlý rytíř v nablyštěné zbroji prohlížel řady nepřátelských vojsk. Už jen z tohoto zběžného pohledu mu bylo až příliš jasné, že nemají šanci přežít. Bylo jich tak dvakrát víc! Je na čase promluvit si s velitelem. "Pane," oslovil shrbeného staříka, " je jich přesila." "Neboj, máme tajnou zbraň." V očích starce zaplály šílené plamínky. Došel k tajemnému povozu, který nechal zastavit právě před vlastní nepočetnou armádou. Jediným škubem ruky z něj stáhl plachtu a odhalil tak pozoruhodný a složitý stroj. "Tenhle rotační šipkomet Model č. 5  rozmetá nepřátele na kusy a zasype je nekonečnou záplavou šipek. Počkáme tu než přijdou a pak to nakopnem." Rytíř nevěděl, čeho se má bát víc, přesily nebo šílenství svého pána.
         Vojska už stála tak blízko, že si vojáci mohli hledět do očí. Velitel si stoupl k pohonné páce pekelného zařízení a jeho věrný rytíř se postavil po jeho pravici. Kmet pevně uchopil páku a začal s ní zběsile točit. Vzduch se naplnil svistem smrtonosných střel. Rotační šipkomet je chrlil v nepřeberném množství. Přes pot ani neviděl, kdy konečně došla munice. Uši staříka naplňoval nářek raněných a umírajících. Vítězoslavně si promnul oči a zadíval se na nepřátele. Měli pobledlé tváře plné překvapení a v očích se jim zračila smrtelná hrůza. Ovšem jejich řady stály vyrovnaně dál nijak nezasaženy. Nechápal. Rytíř, který stále stál vedle něj, mu jemně, témněř otcovsky, položil ruku na rameno a s dojetím v hlase mu potichu povídá: "Mistře, máte to asi obráceně..."