Pro Tebe

Věř, že tě stále miluji.

A v ten den se mi zhroutil svět. Střepy v mé ruce se rozpadaly na stále menší a menší kousky a já v šílené agonii si neustále rozdírala ruce do krve ve snaze je alespoň částečně poskládat. Zem pode mnou získávala nachovou barvu a kapičky mé krve se vpíjeli do podlahy. Nevnímala jsem tu trýznivou bolest, nechtěla jsem…soustředěně jsem skládala další a další střepy, které se ale při každém mém doteku neustále drolily. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že to již nikdy nesložím. Dlouho mi trvalo, než jsem porozuměla a ještě déle, než jsem se s tím dokázala smířit. Ty střepy byly mé sny…mé sny o tobě….o nás…

---