Jen dětská lžička

Jen dětská lžička

Polední express.

Co brázdí Prahu sem a zase tam.

Dostavil se do další z výčtu stanic.

Je plný, že každý stojí nohou na nějaké... ne vlastní.

Mhdvzduch a hluk je všude přítomný.

V tom však moře lidí rozestoupí se.

Asi někdo důležitý jde sem.

Ticho jak v hrobě a místa víc než dost.

Čekám co bude se dít. . .

Přichází mladík a jeho slečna snů.

Zamilovaně se na sebe dívají.

On za ruku pečlivě jí vede.

Proč ostatní tak mlčí?

Proč mají tváře bledé a klopí zrak?

Dvě místa pro nové cestující ještě jsou.

Tiše usedají a mladík začne pátrat v batohu.

Mám poklad zašeptá své lásce.

Chvilku hledá a dívka ho upřeně pozoruje.

Po chvilce vyndá váček a zněj ...

Malou dětskou lžičku.

Hrdě povídá není jako ostatní.

"Je z druhé světové války"

A k ní řetízkem připojená ikona svaté.

Snad Marie co já vím.

Jako by snad pomoci měla.

Dívka se usměje je opravdu úplně jiná.

Všichni se děsí pohledu na ně.

Nezvaní cizinci co snad na obtíž jsou?

Dívka jejíž kosti patrnější než jiné křivky jsou. Zbývají jí je dni možná týdny?

Tiskne se ke svému malému princi.

Který jednou nejspíš díky ní?

Svůj život jak jehlu v té dětské lžičce neutopí.

Snad slzy za lásku ho uzdraví.

A lžičku, ten poklad...

Špíny té navždy zbaví.

Aby se jako vzpomínka s ikonkou svaté.

Houpala na krku památce. . .