Tak Vám vezu to pletivo aneb Příběh o beznadějně opakovatelné SMS

„Tak Vám vezu to pletivo, celkem to stálo 2160 Kč.“ tak zněla sms, kterých denně dostával Pavel desítky. Pokoušel se volat na to čísl, co zasílá ty nekonečné esemesky,  leč marně. Vždy byl telefon hluchý. Když odpověděl na esemesku, nikdo neodpověděl, jen za pár minut opět přišla esemeska, oznamující, že pletivo se veze a stojí 2160 Kč. Kdy už to skončí ? ptal se sám sebe, nervy s ním cloumaly, jak při maturitě a nevěděl jak dál. Jak to všechno vlastně začalo...Jednou v noci, když obloha se pyšnila tisíce hvězdami a ticho venkova se linulo po celé krajině, z ničehož nic, ozval se Pavlovi tón, upozorňující na novou zprávu. Ve zprávě se psalo následující : „Už jsem objednal pletivo, zítra Vám napíšu cenu a datum dodejky.“ rozespalý Pavel nevěděl na čem stojí, jen se zasmál a usnul. Časně zrána, hodinu před Pavlovým vstáváním do práce, zvonil mu mobil. Naštvaný a nevyspalý Pavel vzal mobil a dal si ho k uchu. „Dobrý den, ještě jsem se Vás chtěl zeptat, jakou barvu chcete ? Vím, že jste uvažoval mezi modrou a červenou a nevzpomínám si, jak jste se rozhodl...“ Pavel včas stačil zastavit výmluvného člověka na druhé straně spojení a vysvětlil mu, že žádný pletivo si neobjednával, zřejmě si spletl číslo. Člověk, který se ani nepředstavil, v zápětí zavěsil. Za pět minut přišla Pavlovi nová zpráva, v níž se psalo : „Tak já jsem objednal tu modrou. Zatím nashle.“ Pavel nevěřícně koukal na svůj mobil a přemýšlel nad inteligencí člověka,od něhož sms obdržel. Pavel neváhal a na telefonní číslo zavolal, ovšem číslo bylo obsazené. Pavel jen zakroutil hlavou a šel se nasnídat do místní kavárny. Poté co hodil do sebe téměř vařící kávu, zakousl se do křupavého rohlíku s nugátovou náplní a náhle mu přišla další sms. Pavel se tak lekl, div mu rohlík nezaskočil. Otevřel mobil a četl : „Neměly modrou barvu, takže jsem Vám objednal červené pletivo. Brzy se zas ozvu.“ Polkl poslední kus rohlíku, zaplatil a cestou do práce, volal neustále tomu chlapíkovi s pletivem. Jenže se ani jednou nedovolal.

Čas v práci se vlekl, jak šnek přes silnici a Pavel napjatě sledoval ručičky hodin, určující konec jeho práce. Během práce, přišli Pavlovi tři krátké textové zprávy s tou samou větou : „Pletivo je vyrobené !“. Jelikož má Pavel při práci mobil vypnutý, těchto zpráv se dočkal, až po pracovní době, což v tu chvíli byla jediná věc, která mu dokázala zkazit náladu. Pevným stiskem vzal mobil do ruky a opětovně zavolal na číslo – hluchý ! . Nic se nezměnilo a vynervovaný Pavel vypnul svůj mobil a hodil do tašky.Odpočinut a najeden, zasedl celý gauč a pustil si oblíbený film. Asi tak v polovině filmu, vzal Pavel svůj mobil a obávaje dalších atentátů esemesek, zapnul mobil. Jedna, dvě... tři, čtyři... pět nových zpráv netrpělivě čekalo na Pavla, až si je přečte. Potom co dočetl poslední přijatou zprávu, Pavlův pud sebezáchovy klesnul na nulu a ihned na číslo odepsal. Chvíle čekání a ... a to číslo s pletivem mu volá ! Překvapený Pavel zvedá mobil a první otázka směřovaná na Pavla konečně neměla ani nejmenší souvislost s pletivem – „Proč jste mi napsal, kdo jsem a proč Vám stále píšu ...“... omyl měla souvislost : „...Vždyť jsem Vám jasně psal, že pletivo bude červené barvy !“ . „Dost !“ zařval Pavel a dodal „Já si žádné pletivo neobjednal, já nevím kdo jste a proč mi pořád píšete, hlavně mi už dejte pokoj !!!“... co mohl čekat Pavel víc než nic neříkající odpověď – ten člověk  totiž zavěsil a neubylo ani pět minut a další sms tón zahrál mobil. Nervní Pavel otevřel sms a v ní napsáno „Tak Vám vezu to pletivo, celkem to stálo 2160 Kč.“ Pavel švihnul s mobilem a odebral se do posilovny. S příchodem domů, vzal opatrně mobil do svých rukou a stiskl tlačítko pro osvětlení displeje. „11 přijatých zpráv“ oznámil jeho napůl rozbitý mobil. Odpočatý a příjemně unavený Pavel se v tu ránu opět složil a nebyl schopen jediného slova. „Sobota, krásný to den, nemusím do práce, tak to někam pudu.“pomyslel si Pavel ještě před tím , než obdržel v pořadí již třicátou krátkou textovou zprávu „Tak Vám vezu to pletivo, celkem to stálo 2160 Kč.“ A taky po třicáté vynervovaný Pavel musel si dát už tentokrát panáka Vodky. Sedl si ke stolu, mobil položil před sebe a koukal se na něj. Uběhla hodina a on stále jak přibitý do země díval se na mobil. Přišla další, pak další a další...

Celý den proseděl Pavel u stole s nevnímajícím pohledem jinam než na mobil. I kdyby zloději vykradli mu byt, Pavel stále bude koukat na mobil. Odbila dvacátá hodina večer a Pavel se rozeřval na mobil s patnácti přijatými, ale nepřečtenými textovkami. Vyčítal mu, jak mu zničil celý den, ba i víkend. A mobil ? Ten jen oznámil další novou zprávu. Pavel si už nevěděl rady, stále volal na to číslo, psal smsky, že si spletl číslo a stále dokola až do okamžiku, kdy se Pavlův kredit objevil na číslu 2,16 Kč . Měl poslední zprávu a tak čekal. Zčistajasna všimnul si Pavel podobnosti mezi částkou za pletivo a svým kreditem. Netušil,že ho může vytočit něco víc, než stále opakující se esemesky, ale vytočilo. Zhroucený Pavel odkráčel ke své posteli a skočil na ní. Těsně před dopadem, oznámil mobil další esemesku. Pavel vzápětí vstal, vzal mobil a zprávu se přečetl : „Tak Vám vezu to pletivo, celkem to stálo 2160 Kč.“ – nic se nezměnilo, jen Pavlův úsudek. Poprvé totiž odepsal na esemesku naprosto jinak : „Ok, budu čekat pře domem, děkuji moc.“ . Pavel naprosto zaskočen svou zprávou a pomyšlením, jak utratil svou poslední „zprávu“ se začal smát. Hodil sebou o gauč a pustil televizi. Druhé ráno se vzbudil, podíval se na mobil a tam...Ani jedna přijatá zpráva. Skončilo to, už nikdy potom nedostal žádnou sms od toho podivuhodného čísla.