Starý

Starý muž běduje nad svým věkem, nevzal svých mnoho let s povděkem. Pláče, běduje, rouhat se začíná, na mladá léta stále jen vzpomíná. Tu objevuje se v něm závist. Jaktože jsou jiní mladí a on tu jen své staré klouby chladí. Žít zas chtěl by venku, i rád by se vrátil až do dob, kdy nosil ještě plenku. Jeho nenávist ještě vzrůstá, sledujíce jak obočí mu hnusně srůstá. Při pohledu do zrcadla, slova sprostá staříkovi do úst se vkradla. Nesnáší teď všechny, nejvíc ale sebe. Volá napomoc peklo i nebe. A ta pravá moc už se blíží, starcovi se oči klíží. Tu pootevře svá víčka- a vídí smrt. Právě zhasla jeho svíčka.

---