Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVnitro
15. 04. 2007
1
1
489
Autor
Marker
Vzpomínám na dny bez lásky,
prázdno jsem naplňoval jen já
a porna s hudbou,
nevěděl jsem co vše tu je,
jen nepokojem zmatek a jeřáby,
které vyrostli ze země této doby.
Potkával jsem hodně lidí bez tváře,
vnitřní pocity jsou uzavřené
bez klíčové dírky,
Praha je velké město,
ztratíš se a nevíš o tom,
je budovi kolem tebe
a chodník na kterém se
píšou dějiny.
Bez lítosti tě krysa zabije,
začínám si počítat naděje
a nic se neděje,
nic se nemění jen papír stárne,
člověk po penězích prahne,
moje mysl v hluku vadne.
Co se stane se mnou- s tebou,
okno je smutné a rozbité
vlídnosti je dosti v pistolích nabité,
Rodokmen neznámý, chudý
a snad i nevlastní,
měním se v jedince ve šlépějích svých,
hluboko utopený v knihách tajemných
čekám až spadne strop
Nechci po sobě číst,
nechci vidět, slyšet, jen cítit,
kolika lidem ublížit a naplnit se
není cesty zpět a ani dál.
Druhá strana cesty
snad něco změní?
Je tu ona,
zpoza ne mne hledí,
miluji ji, to ví a nezmění,
ocitám se v rohu dění,
cítím posun v lidech,
píšu sprejem po zdech
prázdná jména
či jen duše
Pomáhá mi další nádech
a tolik řádek v dopisech,
mozaika krajiny mi skládá parte,
minulost je ve mě pryč,
prázdný stůl, jen ohryzek od srdce,
život v ruce, tak jak v řiti
píšu tyto poety,
láska je věčná paní,
bude věčnost i ona?
Ta, která prozvání?
Slyším se v ozvěně,
slova se odráží od jejích polibků,
být či nebýt,
v ruce držím propisku,
nechávám se v osudu,
uvidím kam dospěji.