namalovaná melodie

namaloval jsem si tě do tmy
s jemnými dlaněmi a horkým klínem
s úsměvem hřejivým     plné rty     se stopami něžné melodie
klečící…
zpod víček mihl se záblesk spřízněný s měsíčním svitem
za stínem     zavřené oči
zrychlující se dech     končící výkřikem
halenky bílé     polité červeným vínem

chtěl jsem hrát     tvé etudy
poznat prstoklad     už nikdo nesejme z mých zad
jemné doteky     téměř naznačené

své místo máš v obraze zeleni a květů arboret
nahá tančíš houpavě po notách v neklidné rapsodii
kde cinkají v obchodech ramínka od plavek
v hospodě nadýmá se pěna bylinkového piva
při návratech povzdechnu     ty zíváš
nezbývá než  klanět se jednoduché rozhodnosti
tvých slov a vět      tenčících se vzpomínek
na vyschlé mnichy barona s chladnými kostely
které hudbě nepřejí
na lauf od děla mířícího z Brna
mohu ti naslouchat jak jsi nadšená         
z Villy Tugendhat          s volnosti a svobody prostoru
snad chybí    dojímá…
pak zastavím se u výkladu kde chovají krokodýla
jako poprvé vidím nohy čekající povodeň

namaloval jsem si tě do tmy
jen jsi naznačena     vnikáš ke mně a rozplýváš se zase
po sonátě cupitaly naše slova
za pohlazení
naděje se skryla
ne růžová     v duhových barvách také bývá
a
na to se
zapomíná

***