Malá citová

Ohnivý Kerberos trhá mi nevěstu. Já ve svém žalu všechno své pálím. V děsu a s útrapy utíkám na cestu. Na konci cesty se princezna vrátí. Odpustit pro lásku asi už nestačí. V bolesti bojuje duše a tělo. V tělesných láskách čas rychle kvačí, i pravých lásek se snad zapomělo. Vlastnit jej nemůžeš,bys jej i přikoval. Vždy orel pro játra Prométhea přiletí. I volnost chce volnost.Kdož bys jej zakopal? Zvolil bych sobě jen odsouzení své prokletí. I kdyby byla tu někdy i láska, snad krutý osud tu rozhodl za nás. Že přetrhla se velmi tenká páska a prolomila s mocným utrpením hráz. Snad je to majetnický vrtoch, snad je to klíč k všem novým bolům. Chci najít všech svých utrpení brloch, osvítit stíny duše i netušených hrobů. Dobře vím Bože, že jest vše Tvým milosrdným darem. Snad se Tvá tvář i na mě časem od srdce usměje. Tak hledám proč.Sedím tu skleslý s Mary za barem. Zbývá mi víra a mizivá bílá naděje. Emocím všem dávám zas jednou s bohem. Tak kráčím v před s ostrými lokty ve svém tichu. Však někdy si jak kluk hraji s Amonovým rohem, Atonův smích (kříž-Ankh) pak projde uchem jehly hříchu... Nechť každý hledá zroj lásky nejprve u sebe.

---