osmicka ffka

„Já..však...já ti dávám času.Já,nešel jsem sem za účelem,abych tě potkal.Nevěděl jsem,že tu budeš víš.Jen jsem se šel projít,pročistit hlavu.Nemůžu být doma,když je tam Bill,to je děsná nuda tam.Nebaví se se mnou a já nemám co dělat.“

„Možná něco proto,aby se s tebou zase bavil.“

„A co jako podle tebe?“

„Nevím...třeba mu zkusit vysvětlit,že nemůžeš za to že...že...“

„Že se nám líbí stejná holka?“

„Jo,přesně tak.“

„A že nemůžu za to,že jsme se spolu vychrápali že?“dodal ještě.

„Tome....nech toho,nenarážej na to pořád.“

„Nemělo se to stát.“

„Kdyby nemělo,tak se ot nestane ne?Stalo se to a tak to asi má být.“

„Hm...“broukl Tom a zíral do země.Na tvář mu dopadla kapka.A další.A mě taky.Zvedla jsem hlavu a podívala se do oblohy.Začínalo pršet.

„Asi bychom měli jít ne?“řekla jsem a začla se zvedat.

„Hmm..“řekl Tom a pomalu se zvedal.

„Pojď Tome...“řekla jsem a vzala ho za ruku.Najednou,jakoby ožil.Tak krásně se zaksichtil,asi nepochopil,že to nijak nemyslím s tou rukou.

„Tome,asi jsi to pochopil jinak než jsem to myslela.Já tě chytla,abys šel a nemoknul.Promiň,že ti to tak říkám,ale je to tak a nebudu ti lhát.“řekla jsem a Tom mi pustil ruku.Uplně se mi doslova vysmekl.

„Tome...Tome,prosimtě...“volala jsem na oddalujícího se Toma.Utekl pryč.Zastavila jsem se uprostřed chodníku a zírala na mizící flek s názvem Tom.Co mu sakra je?Přece mu nebudu dělat naděje ne?Měl by být rád.Sklopila jsem hlavu a šla.Déšť neustával,naopak,přidával na intenzitě.Šla jsem a nekoukala do čeho šlapu,až jsem ucítila mokro v botě.Sakra,šlápla jsem do louže.Fakt super.Navíc nevím,kde jsem.Vytáhla jsem cigaretu,zapalovač a zase si zapálila.Ještěže jsem měla tu čepici,přes kšilt mi nenateklo na cigo.Hádám,že tu ještě budu dlouho bloudit,takže jen tak brzo domů nedorazím...

....Hádala jsem správně.Domů jsem dorazila po hodině.Celá promoklá.Sakra,jesti budu nemocná,tak je to fakt skvělý.Jakobych už teď neměla co dohánět ve škole.

„Kde jsi byla v tom dešti?“zeptala se mě máma.

„Byla jsem někde a chytnul mě déšť.Bloudila jsem.“

„Mohla jsem pro tebe dojet,kdybys zavolala.“

„To mě nenapadlo.“

„Budeš z toho nemocná.“řekla,když jsem kýchla.

„Asi jo.“posmrkla jsem a odebrala se do pokoje.Hnedka jsem ze sebe sundala mokrý oblečení a valila na sebe pustit horkou sprchu.Pustila jsem na sebe proud vody a přemýšlela,co asi teď dělá Bill.Ale proč sakra?Pořád mi znělo v hlavě to,co mi Tom řekl.Pořád dokola,slovo po slově,přesně,jak to vyšlo z Tomových úst.Proč tak utekl,když jsem mu řekla,proč jsem ho chytla za ruku?Naštval se?Mrzelo ho to?Nevím,každopádně je to divný.Umyla jsem se,zabalila do ručníku a šla do pokoje.Převlíkla jsem se do pyžámka,podala si k posteli odpadkový koš a krabičku kapesníku a zalehla.Po tmě jsem nahmatala zapínátko lampičky abych našla ovladač.V té televizi nic nedávali,tak jsem si zapla nějaký dětský kanál,kde byly pohádky.No a?Pořád jsem vlastně dítě.Pořád jsem smrkala a kašlala,asi nepůjdu do školy.Sakra,kdyby mi aspoň měl kdo donést učení.jenže Tom po dnešku asi těžko a Bill,to už je ten Tom víc pravděpodobný.Vzala jsem do ruky telefon a jen tak z nudy prolízala telefonní seznam.Když jsem byla u „S“,zarazila jsem se ujména Sam.No jo,uplně jsem na něj zapomněla.Vzala jsem si od něj číslo a ani jednou  e mu neozvala.Tak jako on mě.To je jedno,asi o to nestojí,abych mu volala či psala.Jinak by se ozval sám.Položila jsem mobil na svoje původní místo,vzala do ruky ovladač a přemínala.Nakonec jsem to dala na Vivu a neřešila to.Zrovna tam dávali prostě jenom různý klipy.Najednou tam byli Tokio Hotel.Jak nečekaný,hrají je tam pořád.Ale je tu Bill vážně sladkej,jak dělá ty vážný obličeje.Nevěděla jsem,jak se ten klip menuje,něco na U myslím.Zaposlouchala jsem se do Billova krásnýho hlasu,až jsem usla.

„Vicky.Vicky vstávej.“

„Ano mami?“zachraptěla jsem a sahala po kapesníkách.Matka mi šáhla na čelo a seznámila mě s tím,že nejdu do školy.Sakra,to je fakt úžasný.Celej den se budu utápět nudou a přemýšlet nad....nad něčím.Nad někým...

„Kdyžtak si zavolej o pizzu na oběd jo zlatíčko.Papa,valím do práce.Omluvím tě potom.“řekla máma a zmizla.

„Skvělý,nechte mě se utápět v nudě a smutku.“řekla jsem nahlas.Otočila jsem se na bok a zase usla.Spát bych mohla pořád,věčně jsem unavená.

...Probudil mě zvonek.Promnula jsem oči a jenom v košilce a s rozcuchanýma vlasama jsem šla otevřít...Zvonek zvonil zase.

„Už jdu ježiš,klid.“řekla jsem a koukla na hodinky.Byly dvě hodiny,tyjo,jsem fakt spáč.Otevřela jsem dveře a první co jsem postřehla byly něčí rty na těch mých.A pak něčí jazyk v mých ústech.Piercing v jazyku.Otevřela jsem oči a uviděla,koho to tu vlastně líbat.Takhle mě ještě nikdo nikdy nepřepadl,jako Bill.

„Bille,počkej.Nech toho,sakra uklidni se.“řekla jsem a odlepila se od něj.

„Co to děláš?“

„Miluju tě Vicky.“řekl a zase se ke mně přisál.Polibky jsem mu opětovala,vžila jsem se do toho.

„I já tebe.“řekla jsem bez přemýšlení.Je to tak?Asi jo...

„Počkej Bille...počkej,zastav.“snažila jsem se bránit.

„Co Tom?“

„Nevím,asi bude nasraný.“

„No,ale halvně,co tvoje holka Bille?“

„Ta už není moje holka.Už skoro hodinu není.“řekl a zavřel dveře.

„Omlouvám se ti.Za tu děvku.“

„Bolelo to,ale měl jsi pravdu.Připadala jsem si tak a teď ještě víc,když jsi za 4 dny třetí kluk,kterýho líbám.Ale stojíš mi za to Bille.“

„A..taky se ti omlouvám.Nevěděla jsem,jak se cítíš.Ale když jsem viděla tvůj výraz,když jsi nás s Tomem nachytal po „tom“,chtěla jsem jít za tebou,ale bez oblečení to nešlo.Kdybych vědělla co se v tobě děje....já....nechápala sjem samu sebe,natož tebe.“

„Jak samu sebe?“

„Nechápala jsem,co se se mnou děje.Byl jsi u mě v pokoji a já toužila,abys neodešel.Pořád jsem tajně koukala do tvého pokoje,myslela na to,jaký by bylo objímat tě,líbat tě...přitom jsem tě nesnášela.Říká se,že opak lásky není nenávist.Že když někoho nenávidíš,je to stejně velký cit,jako když miluješ.A že to má k sobě nejblíž.Asi je to tak a asi to tak má být Bille.“

---