Ničivá síla volby

"Káva nebo čaj? Pivo nebo víno? Rybu nebo kuře? Bílá nebo černá? Den nebo noc? Kino nebo divadlo? Kalhoty nebo sukně? Jablko nebo pomeranč?", co si vybereš?

Každý z nás má svůj vlastní svět. Ano,  a všichni žijeme v jednom velkém bláznivém světe. Ale ten náš - soukromý -  vnitřní, plný pocitů, problémů, myšlenek, názorů, přátel, lásky....máme každý jiný. Ten můj je docela filozofický. Někdy mě napadá, proč ten náš Matrix  je tolik pohlcený moderní dobou, která spěchá za vším a ve všem. Pohlcený sexem, penězi, mocí a touhou po ní...Občas uvažuji, že bych chtěla být zpátky dítětem. Ne tím, které mě potkalo. Ale tím, které je všeobecně bráno jako bezstrarostné. Proč? protože dítě, když chce lízátko, tak jde a řekne si o něj. A většinou ho dostane. A tím ukojí svojí potřebu, touhu, radost a chuť.Nezatěžuje se myšlenkami typu, jaké lízátko chce, jestli náhodou nemůže mít několik lízátek najednou, jaké budou barvy, jak bude drahé a kde si ho sežene. Prostě si o něj řekne a má ho. Kdežto dospělý je zničen. Možností volby. Musí a nebo si může vybrat. Kdyby měl jen jedno přání s omezenou možností volby, byl by daleko spokojenější a nemohl by závidět a přemýšlet nad jinou možností. .... Zkrátka dítě když chce lízátko, ví přesně že ho chce, jako zdroj radosti. A dospělý když chce lízátko, tak musí vyřešit kde ho koupí, jaké koupí, jak bude chutnat, kolik bude stát, a jestli náhodou nemůže mít více lízatek najednou....a co když mu nebude chutnat, jestli ho může vyměnit... Ano, možnost volby, to je ten dnešní zabiják. Neustále si podvědomě všichni vybíráme. Počínaje tím, co si dáme k snídani, přes to, jakou stranou obejdeme kaluž na chodníku až po to, na jaké straně budeme ležet v posteli. Život je prostě volba. A vždycky je nějaké "kdyby" a "ale". A to je právě to. V dětském světě není kdyby ani ale. Ony mají sny, touhy, konkretní přání... a nevninný výraz. Nejsou schopny podrazu, protože nejsou dospělí. Nestihli se to naučit. A zpravidla jsou velice upřímné , protože nedokážou rozlišit co se může a co se nemůže říkat z toho, co si myslíme. A nikdo se na ně nezlobí za jejich upřímnost. Neumí lhát, to je nikdo nenaučil. Takže.....chtěla bych být dítětem. Abych měla krásný život.

---