Charly

Žil jsem s dvěma dětmi ve Vancouveru v Kanadě. Žena od nás odešla a tak jsem je vychovával sám. Nebylo to nic snadného, uživit sebe i své děti v cizí zemi. Protloukali jsme se nějaký čas jak se dalo, pak jsem dostal dobrou práci v jedné firmě.

Získal jsem mnoho nových známých. Přátelil jsem se i s jedním knězem, který se sice zavázal k celibátu, ale holky se mu líbily.

Jednou jsem ho vzal, spíš jen z recese, do nevěstince. Samozřejmě se nejdřív zdráhal. Musel jsem ho ujistit že se to nikdo nedozví.

Uvnitř nás čekaly roztomilé holky. Zaujala mě jedna, co stála kousek stranou, připadala mi jako by sem vůbec nepatřila.

Můj přítel se někam ztratil, a já jsem si začal povídat s Charly, mojí novou známou.

Jela přes půl Kanady za strýčkem do Vancouveru. Když sem přijela, dozvěděla se, že před třemi dny zemřel. Charly se ocitla ze dne na den bez peněz i bez domova. Zpátky nemohla, a tak se nějak dostala k téhle práci. Byla o dost mladší než já, a opravdu krásná.

Překvapilo mě když se zeptala jestli bych ji chtěl.

"Jak to myslíš ?" zeptal jsem se.

"Já.... sháním přítele," odpověděla bezelstně.

Řekl jsem jí tenkrát: "Hele, víš, ty jsi vážně krásná ženská, ale víš... tvoje profese se mi moc nelíbí."

Vrhla na mě prosebný pohled jak to umí ženy kterým o něco jde.

"Víš, se mnou by sis moc nepomohla, moc peněz nemám, a navíc se starám o dvě děti."

"To mi nevadí, já nechci peníze, a děti mám ráda. Já chci přítele, chci mít domov, chci se o někoho starat," podívala se znovu na mě.

Povídali jsme asi hodinu a já zjistil, že Charly byla nejen hezká ale i chytrá. Když jsme se loučili, požádala mě o adresu, že se na mě s dětmi přijde podívat.

Odmítl jsem, vzal si na ni telefon a neurčitě slíbil že se ozvu.

"Chtěla bych přítele, chtěla bych normálně žít, s tebou...," řekla mi ještě na rozloučenou a prosila mě ať jí co nejdřív zavolám.

Uplynul asi týden od našeho setkání. Moc jsem přemýšlel a párkrát měl i ruku na telefonu..... Ale nezavolal.

Nazítří jsem se šel jako vždycky koupit do stánku noviny. Palcové titulky na první straně hlásaly: SERIOVÝ VRAH ŽEN DOPADEN !

U článku byla fotka, a u ní komentář: "Jeho poslední obětí před třemi dny byla mladá prostitutka která si říkala Charly."

Zbledl jsem a udělalo se mi zle. Cítil jsem se zodpovědný za tu holku. Vybrala si mě abych jí pomohl. Nabízela mi všechno a nic za to nechtěla. Jen pocit bezpečí. A já odmítl. Proč ? Znovu se mi vybavil náš rozhovor. Lidi přece nejsou tím co dělají. Připadal jsem si jako nejposlednější hlupák.

Zahodil jsem noviny a po tvářích mi tekly slzy. Bezmoc a lítost že zemřela nevinná mladá holka.

Mám před sebou tu tvář z fotky. A mrtvá ústa krásné Charly smutně šeptají : Chtěla jsem moc žít... Je pozdě... Příliš pozdě.