Sem mrtva?

SEM MRTVÁ??

Rano sem vztala jako každý den, s myšlenkou že dnes bude krásně.

Ale pak,když skončil ten sen, viděla sem zas čistě a jasně.

Realita tvrdá zas mi duši niči,

do sdce nuž bodá a všechno je v pi**

Pak přišel on, až ke mně a řekl chladně jako kámen:

:zbohem je konec lásko..............amen

Padla sem na zem, do prachu cesty,

pršely slzi, jak perly od nevěsty.

A já se ptam: ,, Sem mrtvá??"

Když oči vyplavil mi smutek, srdce mám na kusi.

Když v duši nemám světli koutek, to musí být smrt musí.

Ale ne i bez pomoci ďabla, ty kusi srdce bijí dál.

A já sem v koncích, zesláblá, přesto však žiju. Mám?

Ostrý střep naděje přetne řeku života v zápěstí.

Snad štěstí v neštěstí, ne jen smrt je štěstí.

Ruce smrti, ne chladné ne, sou krásně hřejivé.

Ať proud řeky života slábne, ať touha žít zhine.

Už není tu bolest,smutek ani strach.

Teď mužu bloudit ve sladkych tmach.

Už nechci plakat, kuli tomu málu,

já už se nechci ani smát.

Udělam za životem tlustou čáru,

a budu klidně sladce spát.

Ma řeka života vyschla,

i slzna jezera sou pryč.

Oceán lásky, od břehu k břehu pouhy krok.

Však louže pochybností,bolesti a strachu

na tu teď nestačí ti míloví skok.

Život? Ta slepá chodba plná prachu,

tam zhasla svíce, ač hořela jen čtrnáctý rok.

Tak sem už mrtvá??