Panenka, panáček a smrt

Panenka, panáček a smrt

 

 

Panenka zemřela,

panáček pláče,

teď duši bez těla

zahalí fáče.

 

Fáče, co překryjí

smutek i hoře, fáče,

co vypijí

žalosti moře.

 

Ráda by křičela,

hlasu však nemá,

teď duše bez těla

zůstává němá.

 

Může dál milovat,

to k duši patří,

tělo šli pochovat

její dva bratři.

 

Panáček usedá

při svitu svíce,

pomoc už nehledá,

netřeba více.

 

Vzpomíná na ty dny,

kdy spolu byli,

i na den poslední,

na tesknou chvíli.

 

Láska mu zmizela,

krev se v něm pění,

panenka zemřela,

panenka není.

 

Slzy mu stékají

po smutné tváři,

oči mu těkají

ve svíce záři.

 

A pak v ní nachází

potřebný klid,

hořkost už odchází,

tak to má být.

 

Svíce už shořela,

zhasl už plamen,

panence bez těla

na věky AMEN!

---