Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStýskání
13. 05. 2007
3
9
1066
Autor
Ninkwen
Dva střepy trnové koruny
vetknuté skrz
- bije a nebije
pro tebe, bez tebe
A přece si tluče
tak k zoufání stejně.
9 názorů
Kdyby byly místo střepů ostny, bylo by to logičtější, ... ale asi by se to blbě četlo, co?
Ale pocit chápu, a o něm to je :o)*
bla bla bla, na tebe jsem tak zvědavá, kdežto ty jsi výrazný až, až buď svou neskonalou blbostí a nadutostí a nebo neschopností rozeznat, že každá sranda má své meze
\"vetknuté skrz\" apod.- toto již mnou nemůže být ani viděno.
Spousta nedostatečne nadaných pokusoobásníků si z nedostatku přirozeněji pronikavého rozsáhlobrazna snaží jakoby pomáhat těmito hrubě mechanickými \"šrouby\" pracujícími na maličkem prostoru s nulovým fantazijnem.
Zbytek nevýrazný. Nehodnoceno.
vlastně ještě jednu věc to symbolizuje...to se váže k těm střepům, když jsou dva od sebe, jsou jako celek rozbitý na dvě části
přišlo mi to zrovna na mysl, nemá to až tak úplně logický smysl jako spíš symbolický. Jako dva lidé, co k sobě patří, a když nejsou spolu, tak je pak přepadá tenhle pocit...prostě taková automatická asociace
"tak k zoufání stejně" to přesně vystihuje (samozřejmě ne tvou báseň, ale ten pocit) *