Půlnoční rekviem

Vidím patníky kočičích očí,
jenž v zšeřelém svitu zašlých pouličních lamp
hledají cesty nočních dravců,
jimž kořist utekla ze spárů
- a teď s proťatým hrdlem a zlámanými hnáty,
potácí se z posledních sil tmavou ulicí,
jako výsměch smrti, bolesti a utrpení
- symbol doby vyrvané z kloubů
- nemůže zemřít, její osud není naplněn.

Poutníci zkázy, marnosti a beznaděje
- poslové nicoty, mučedníci času,
zlomení údělem vloženým jim na bedra samotnou věčností
- s vděčností by přijali smrt,
která jim nebyla dopřána
- zústanou nemrtví do konce věků.
- Jezdci apokalypsy na torzech koní
- jedou s větrem v zádech,
o závod s časem.
Okolo bezmasých kostí
jim vlají cáry zpráchnivělých hřív.
Jejich bezhlesý nářek je noční můrou
tvých horečnatých snů.