Výlet do malebné Indie

To dílko už je trochu starší,ale zrovna nemám v počítači nic lepšího.

Výlet do malebné Indie Jednoho slunného podzimního odpoledne roku dvoutisícátého seděl pan Alfons Prasátko na terase svého domu v podhůří Krkonošského masivu. Zrovna ve chvíli, kdy se Slunce halilo do prvních červánků a měsíc nastupoval svou pouť po obloze spadl Prasátkův dům a zavalil jeho dvouset padesáti šesti kilovou ženu,avšak ke všeobecnému údivu pan Alfons radostně nevyskočil a domek pro jistotu nezapálil! Spíše naopak postavou malý a nevýrazný muž dlouze potáhl ze své dýmky. Pomalu,klidně a vyrovnaně se zhoupl ve svém proutěném křesílku jehož bezmála sto let stará konstrukce, byla Prasátkovou jedinou přítelkyní a psycholožkou. Věděl co teď bude následovat, a byl přesvědčen, že je to normální až běžné nejen u něj doma, ale všude ve světě. a že jeho žena je vpodstatě největší poklad,jaký si mohl přivést do domu. Hromada sutin se začala rozpadat a otevírat, jako kráter Etny, tak jako květinky rozrážejí půdu, tak jako hříbky, derou se na povrch zemský, tak rozrazila paní Prásátková hromadu sutin. "Ty parchante", zvolala mocně paní domu(bývalého)"Jak se mám bez komplexů začlenit do společnosti,když je můj muž retardované nicko?" Hýkala vztekle ženská a nenávistně se rozhlížela.Její pohled se zastavil na jednom z půl tunových pražců jež měl původně zvyšovat nosnost domu. Pomalu se zohnula a uchopila do levé ruky jeden pražec, znalecky jej potěžkala..."Kdy jsem tě naposledy byla Alfonsi cóóó" Prasátko nervózně polkl a koktavě promluvil :"Minulý týden, když nám odmítli dát přídavky na sádlo" "Jak se to opovažuješ mluvit o mých zásobách na zimu co ty parchante!" Prasátková pozvedla ruku s pražcem a jako smyslů zbavená začala Alfonse mlátit. "Ty neschopný troubo to už je tenhle týden třetí dům co neunesl mé zimní zásoby!!!", zasípala hyena zatímco hodila s přesností ožralého kanonýra státem chráněnou památku, barokní komín. "Ale drahá!" Zaůpěl Alfons "Ten komín zbořil sousedovy celý dům!"Dodal po-té bezmocně. "No a co už tři domy se pode mnou tento týden propadly a ty nejsi schopen s tím nic udělat!" Zvolala silou lokomotivy, ve chvíli, kdy házela stoletý dub o jehož náhradu se s ní později soudily lesy České republiky. "Slunce moje máš pravdu, příště napíšu do inzerátu nosnost padesát tun!!!"Prohlásil pan Alfons slavnostně, zatím-co se snažil najít úkryt v krtkově jamce."Mimochodem, milá má co bys řekla výletu na udobřenou! já osobně bych volil malebné prérie Sibiřské!"Zeptal se pan Alfons opatrně,ale lišácky. "HuHuHu, a kde to je?"Zeptala se žena, která prošla čtvrtou třídou základní školy jen díky tomu, že už tehdy uzvedla nákladní automobil a už tehdy dokonale vyhrožovala."Země Inků a Aztéků,území bohem obdařené, mlékem a strdím oplývající.Země nových možností a obzorů,jak jinak, než bájná Amerika!",Rozplýval se Prasátko vychytrale a potají si mnul ruce."tak* jo" Jen pár chvil stačilo,vidinou šance nového života hnanému Alfonsovi, ke koupi letenek a vyřízení víz do Indie.Nádherný pocit v letadle, skoro jak v horkovzdušném balónu**, pomyslel si Prasátko, ve chvíli kdy už mile vyhlížející, bohužel však přetížené letadlo padal do lesů, pralesů, a prapralesů. Pád výbuch, detonace a prd. Proslulý prd bioplyňák, díky němuž nemusel pan Alfons nikdy tankovat benzín! Jeden prd a auto radši dobrovolně ujelo z toho smradu! Prd silou tak nevídaný, že byl po vzplanutí vidět až v sousedním Pákistánu. A právě díky němu začala další Pákistánsko Indická válka, tentokráte ne o Kašmír, ale o údajné nedozírné ložiska zemního plynu. Pak se vše seběhlo velmi rychle, z lesa přiběhli domorodci, a s hlasitými projevy děkovali bohu, za seslání jedné ze sedmi tučných krav.Během několika málo následujících minut slavnostně jmenovali Prasátkovou čestnou bohyní hojnosti ohně a hlavně sádla. Nastálého zmatku využil od přírody bázlivý Alfons k útěku do hor. Zde mu za západu Slunce, jehož barvy svou nádherou oslepovaly lidský mozek, předal Šiva v podobě partyzána maskáče,samopal a ideu. Slavnostně totiž řekl:"pomsti se té svini Prasečí". A tak se prasátko našel.V jeho obrazotvorném mozku, jež byl až donedávna potlačován se vypjal každý neuron každá malá částečka! Kažký sval v jeho těle dychtivě očekával příkazy z mozku. "Ano pomstím se jí" Prohlásil hrdě, když poslední cíp slunce mizel za obzorem.Tehdy uviděl svůj hrdý obraz v horské studánce, na jejímž dně ležela neotevřené láhev od Coca-Coly... *ta ženská dělala chyby snad všude **paní Prasátková jak známo, měla mírnou nadváhu no a právě díky tomu se vyhazovaly zátěže. Prvně kufry, patom psy, pak cestující a nakonec opustil "potápějící se loď i kapitán"

---