Moje hloupost...

Chtěl bych tě pochopit.

Jak chladná můžeš být,

dělat jako že nejsem.

Kamarád? Už ne, nevšiml jsem si.

Poslední dobou jsem pro tebe

nebyl ani to. Vždyť ani ven sem si

s tebou nemohl jít promluvit, když

trápil jsem se a nevěděl co dál.

Čím jsem si to vysloužil? To se

nikdy asi nedozvím.

Muselo to skončit. Už jednou jsem se zamiloval

a pak spálil, nechci to znovu dopustit. Nedokážu

s někým kdo mě nemiluje něco mít.

A já tě chtěl milovat, asi to bylo marné,

naivní celé moje snažení...celou

dobu si to tak cítila ? Nikdy si necítila

něco víc? V noci se mi přehrávali

v hlavě chvíle ztrávené s tebou, chci tě zpátky,

vím že tě nemůžu mít, nedokážu tvé

chování pochopit.

Vše to byla jen hra, že moc ráda si mě mela ?

Nedokážu tomu teď uplně uvěřit

...tak zbohem malá dámo.

Neznáš mě, nevíš jaký jsem, nedala si mi

šanci se otevřít. Já chtěl poznat tebe,

jen problémy kvůli tomu mám. Opovržení,

sám sebou, svým chováním.

To co tady čtete, není určeno pravděpodobně vám, nemá to žádnou literární hodnotu ani styl. Nestojím o žádnou kritiku a už vůbec nechci aby ste mě pochopily.