Z radosti vytvářet

Spřádám ti básničku z pavoučích sítí,

podívej, jak se v nich sluníčko třpytí.

Pavouček černý se odebral již

naplnit jídlem svou velikou spíž.

Hnětu ti básničku z kousků hlíny,

i když jsou stejné, je každý jiný.

Stále z nich vytvářím nové tvary,

klacíkem vyrývám do nich čáry.

Skládám ti básničku z kousků papíru,

jako bych šila jí každý na míru.

Trhat a lepit až do sytosti,

popustit uzdu své spontánnosti.

Slívám ti básničky z kapek vody,

občas je chodím psát do přírody.

Z duhy a řeky, jezer i rosy,

z kaluží, ze kterých pijí kosi.

Nesu ti básničku z větrných hůrek,

vítr ji postavil z chlebových kůrek.

Šel za mnou v poklidu docela sám,

a tak ho v balónku pro tebe mám.

Sbírám ti básničku z hvězdného prachu,

procházím temnotou, neznám však strachu.

Domek si postavím na Měsíci,

pak možná navštívím Večernici.

Z radosti vytvářet poběžím za ní,

za paní básničkou, zahradou ranní.

Potom zas nechám ji, ať se schová,

z radosti tvořit ji najdu znova.