Nekoukej na kostel, nebo se vybouráš!

Jen vlci znají cestu do ráje

Jít za nimi je hřích?

Jsou chvíle kdy tu touhu také pocítím

Já vím – stydět bych se měl!

Ale mé  kroky pak náhle zamíří

K podivným to schodům

a já nemám vůli jim bránit.

A hlavně – ten průvan!!!!!!

V těch chvílích náhlé slabosti

Létají všude racci – i já!

Dech, trochu potu a kapka vodky

Ta prapodivná radost z letu!

Na jejímž konci je opět oltář a On.

Stále se rozpažuje v své nedosažitelné jednoduchosti!

V té zoufalé tváři

Je smutek, ba co víc i pohrdání!

Pohrdání námi, nad naší svobodu - tím darem být příčinnou.

Z té zoufalé tváře

Se sklání vlk slizký jak had.

Spíše tedy jen jeho vysvlečená kůže.

Opravdový cit se ale odplazil už dávno pryč

Jen zdálky je slyšet jeho vití.

Slyšíš? Slyšíš!?

Kdo tedy zná tu cestu? On?

Ne. Ten ne. Kdo tedy?

Nepřipadají vám stopy vlků

Tak trochu jako hadí stopa?

Nevrrrčte na mně!

No tak ticho!!!!