..mám tě pořád rád, ale léčím se..

bylo zataženo, tma a v ušmudlané chvíli
přestalo jedno malé srdce býti,
zastavilo se v hrudi..
čtyři modří komáři na polštář se usadili
a počli zpívat píseň tkanou ze šedivých nití..
a já čekal, že se vzbudíš,
že navštíví tě noční můra
nebo aspoň nepříjemný sen..
tak nestalo se, jen ve spaní ses otočila
a komáří písěň zatím soukala mě z těla ven
 
mám jednu z těch mlžně potrhaných duší,
která špatně snáší změny,
tuší jsou na ní vyvedeny malé palčivé litery:
..pořád tě mám rád, ale léčím se..
jak někdo dole strhává podpěry,
viděl jsem, jsouc pocuchaným vrabcem na římse..
víš, nešlo s tím nic dělat, tehdy když začlo padat lešení,
jen jsem tam stál a viděl jak celý dům setkal se ihned se zemí
 
léčil jsem se, bral prášky a nosil anděla,
kohortu jehel denně pouštěl jsem si do těla
a pak jsem na zapomnění pil.
nakonec ta láska přec postihlá spoustou nemocí
přerostla srdci přes aortu
a nemocný léčbu nepřežil.