Olafonie

Olafonie

Prst vztažený k obloze
jak věž mezi tvým klínem záhadným
jsem dým a ty má dýmka
já vím - trochu kecám
ale není nad ustavičné
hoření našich čtyř těl.

Spíš?
Ptám se pokaždé když tě vidím
byl bych tak rád abys mně nevímala
být jen stín co dotýkat by se tě směl
ale ty vždycky jsi tu!!!
Proboha proč? Proč noříme se do sebe?
Je to trochu zbitečné, ale dělá nám to dobře
musíme přece nějak přežít.

A když se objímáme
máme přeci pocit, že nejsme sami....
a nebo se mýlím?

Útěk je to, ostatně jako všechno
co nás zbavuje přítomnosti
ale tobě je to jedno
 a proč bych já měl říkat že jsem na tom jinak
Jsi žena?
Jsem muž?

Nemůžu usnout a tak jedině křídla
dodají těm slovům trochu smyslu
škoda že jsou tak moc ohořelé!
To díky tobě
alespoň vím že to není napořád

No, už nezbývá moč času
asi je už čas nechat se vypustit
ta prokletá svoboda
je stejně na nic
když nevíme co s ní!

Máš nějaký další nápad?

---