Nahoře a dole

Jsi králem.

Cítíš se být pánem světa.

Tvého nebo i těch jiných?

To je jedno.

Slunce svítí jen pro tebe.

Ty jsi to slunce a záříš.

Dáváš štěstí a při tom jsi sám sobecky šťastný.

Nevíš o tom, jsi prostě rád.

A náhle přijde zvrat.

Mraky se zatahují.

Někdo bere tvé srdce do tuky a mačká ho.

Padáš.

Nezastavíš to.

Můžeš křičet, vzpínat se a bouřit,

ale nepřestáváš klesat.

BÁC!

Rána jako z děla.

Bolí to.

Teče krev a ty cítíš, že nemáš sílu vstát.

Bude ještě vůbec nějaké někdy?

Co bude dál?

Ležíš bezbranný napospas osudu.

Nepřátelé do tebe kopou a bodají do tebe neviditelné dýky…

…svými očními bulvami.

Někdo přichází.

Říkáš si, co ti tase udělá.

Z dálky na něj nevidíš a tak se připravuješ na další kopanec.

Blíží se.

Zastavuje u tebe.

Ty jsi pro mne důležitý, jsi moje všechno.

To slunce, které dává štěstí a při tom je samo sobecky šťastné.

Očišťuje ti rány, přináší hojivé masti a pak…

…pak ti podá ruku,

abyste mohli být sobecky šťastní oba dva.

A tak znovu vstáváš a víš jediné:

NE, TOHLE JEŠTĚ NENÍ KONEC!