Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZměna
05. 06. 2007
0
1
726
Autor
Semíšek
Seděla v autě, který jelo tam, kam ona vůbec nechtěla. Neměla ani trochu zájem jet někam na chalupu, do lesa, do vesnice. Připadala si najednou odříznutá od civilizace. Žádnej telefon, žádnej internet, žádní přátelé,žádný kluby,.. nikdo. Jen ten mobil s hrozivě malým kreditem..
Nadávala na všechny, který jí sem donutili jet. Prý se musí nadýchat trochu čerstvého a čistého vzduchu!!! PCHE! ..ach jo Pomyslela si. Ale co zmůžu?!? Mám aspoň spoustu muziky. Starý dobrý tvrdý muziky Zavřu se s ní do pokoje a nevystrčim paty..
První týden to opravdu takhle vydržela. Pak se jí takový život opravdu zdál moc jednotvárný. Vyšla tedy ven.
Sama se podivila, jak je venku krásně a teplo. „Je léto!“ řekla si. Sedla si na lavičku pod okno a zavřela oči. Slyšela zpěv a cvrlikání ptáčků, vítr pohrávající si s listy stromů, slyšela horko a žár sluníčka, slyšela nebe bez mráčků, slyšela trávu růst a rostliny zpívat si svoji krásnou píseň života. Slyšela ticho. Božský ticho
Vyšla ze zahrady na louku plnou kytiček. Voňavejch, barevnejch, čerstvejch lučních kytiček. Úžasem si sedla. O jaký krásno se to vlastně dobrovolně připravovala?? Nikdy nevěděla, že je venku tak úžasně!! Ale copak chodila s očima zavřenýma?? Copak si při každém opuštění svého pokoje brala na oči klapky?? Kytky- oni tolik voní???? Stromy- oni jsou opravdu tolik rozmanité a přitom stejné???Oni jsou tolik silné?? Vítr- Tolik svěží a plný naděje!! Slunce- tolik žluté, plné síly, života, energie, lásky k přírodě---- Travička- tak zelená, že až oči přecházejí!!! Šťavnatá a plná, docela plničká života !!!!! A ona. Proč to najednou cítí takhle??????
Rozeběhla se a běžela. Smála se a utíkala. Brečela nad svou dřívější hloupostí a necitelností. Smála se jí. Padla vyčerpáním na úplně neznámém místě, které bylo vlastně stejné jako každé jiné. Nepoznala ho. Ležela uřícená v trávě a vdechovala to, co rostliny vydechují. Z úst do úst. Z listů do úst. Z listů do nosu. Sedla si a utrhla pár květin. Začala je splétat a po chvíli už jí seděl na hlavě bílo-modrý květinový věneček. Přiběhla ke stromu. Objala ho, políbila a začala se mu klanit. Modlila se ke Slunci, Větru, pozorovala v naprostém míru a rovnosti kolempobíhající zvířátka a jedla jen plody přírody. Spala pod ochranným štítem stoleté vrby a koupala se v chladivé vodě malé tůňky. Žila sama a přece byla obklopená spoustou kamarádů. Byli tu přece broučci, ptáčci, kteří ji každé ráno tak něžně budili, srnky, zajíci, kytičky, stromy, byla tu příroda a ona se s ní tolik sžila, že nepotřebovala už nic navíc.
Baterie v mobilu byla už dávno vybitá a ona si toho vůbec nevšimla, o televizi teď nezavadila pohledem, myšlenou ani čímkoli jiným. Žila v míru a rovnosti s přírodou.
Pak odjížděla. Vracela se domů. Ale jako domov jí to vůbec nepřišlo. Věděla, že teď změnila bydliště. Že se přestěhovala pod vrbu k tůni nebo do lesa mezi borůvky, do pole plného žlutých pampelišek, ke své kamarádce srnce do krmelce. Věděla, že už nepatří do města. Ostatní jí nechápali. Stěžovali si, jak z toho vyvalování u moře ztloustli. Smála se jim, ale jen v duchu. Nikdo by jí nepochopil.
Každé ráno chodí do parku poslouchat ty ptáčky, co jí dřív tak sladce budili. Chodí tam sledovat lásku přírody.. .svou duši.
Někdy tam zajděte .. třeba ji potkáte. Vypadá jako víla. Má dlouhé plavé vlásky a modrozelené lehoučké šatičky, které se na ní jen vznáší. Chodí tiše a občas i tančí. Potichu si něco zpívám. Já jí potkala, když šla do parku. Je krásná. Skoro průsvitná. Jako víla.
1 názor
Tvoje dílka jsou tak optimistická, naivní a upřímná, že si připadám skoro nemístně kvůli tomu, že ti stále něco vytýkám :).
Je to pro mě trochu nostalgie, taky jsem tímhle stylem kdysi psávala, i když o poznání temněji :).
Nicméně stále pointa veškerá žádná, vyprávění chabé - několika metaforami ho nezaplníš - a interpunkce je přehnaná.