Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLetní noc
05. 06. 2007
0
3
745
Autor
Semíšek
Byla krásná letní noc. Na nebi svítilo neskutečné množství hvězd, jedna jasnější než druhá. Mary ležela na voňavé trávě, dlouhé rozcuchané vlasy měla volně pohozené všude okolo, ručky založené pod hlavou. Vnímala teplou noc, těžký vzduch, vůni okolí, zvuky vycházející z trávy, klid a pohodu vznášející se všude kolem.
Zavřela oči a začala snít. Představovala si místa, na kterých by se chtěla ocitnout, lidi, se kterými by chtěla být, a pocity, které by chtěla zažívat. Ze snění ji probudily záhadné zvuky. Posadila se, cítila, jak se jí jemně zatočila hlava. Pozorně naslouchala. Bubny. Ano, byly to bubínky, jejichž zvuk neustále sílil.
Mary se rychle postavila na nohy. Cítila strach, ale i nezvladatelnou touhu se dozvědět, kdo na ty bubínky tak krásně hraje. Nestačila se ani rozhodnout, co udělá, a už spatřila tři postavy, které se objevily na okraji louky. Sedla si potichounku zpátky na zem, chtěla zůstat ukryta a pozorovat nově příchozí. Ti seděli nedaleko od ní. Byli to dva chlapci a jedno děvče. Děvčátko vytáhlo ze své tašky píšťalu, jeden chlapec se posadil do trávy a vzal do rukou kytaru, druhý se pohodlně usadil u svých bubínků.
Děvče zatrylkovalo jednoduchou, ale přesto neuvěřitelně krásnou a příjemnou melodii. Po chvíli se přidaly i jemné tóny kytary a nakonec všechnu krásu ještě zesílil rytmický zvuk bubnů.
Mary se rozlévalo příjemné teplo do všech částí jejího těla. Něco takového ještě neslyšela. Pod tou krásnou letní melodií jí těžkly víčka. Cítila nádhernou úlevu, která k ní připlouvala každým tónem. Jemně si přejížděla svými prsty po hebké kůži. Hudba sílila a zase utichala stejně jako se v Mary probouzel pocit uspokojení. Po chvíli už v sobě nedokázala udržet nezvladatelnou touhu, vyskočila a začala tančit. Bosýma nohama se dotýkala rosou navlhlé trávy, jemný větřík jí osvěžoval holá ramena, její plavé vlasy tančili s ní.
Splnil se jí její sen. Byla na tom nejkrásnějším místě, s těmi nejkrásnějšími lidmi a prožívala ty nejkrásnější pocity, které vystupovaly až z hloubky jejího nitra.
Zavřela oči a začala snít. Představovala si místa, na kterých by se chtěla ocitnout, lidi, se kterými by chtěla být, a pocity, které by chtěla zažívat. Ze snění ji probudily záhadné zvuky. Posadila se, cítila, jak se jí jemně zatočila hlava. Pozorně naslouchala. Bubny. Ano, byly to bubínky, jejichž zvuk neustále sílil.
Mary se rychle postavila na nohy. Cítila strach, ale i nezvladatelnou touhu se dozvědět, kdo na ty bubínky tak krásně hraje. Nestačila se ani rozhodnout, co udělá, a už spatřila tři postavy, které se objevily na okraji louky. Sedla si potichounku zpátky na zem, chtěla zůstat ukryta a pozorovat nově příchozí. Ti seděli nedaleko od ní. Byli to dva chlapci a jedno děvče. Děvčátko vytáhlo ze své tašky píšťalu, jeden chlapec se posadil do trávy a vzal do rukou kytaru, druhý se pohodlně usadil u svých bubínků.
Děvče zatrylkovalo jednoduchou, ale přesto neuvěřitelně krásnou a příjemnou melodii. Po chvíli se přidaly i jemné tóny kytary a nakonec všechnu krásu ještě zesílil rytmický zvuk bubnů.
Mary se rozlévalo příjemné teplo do všech částí jejího těla. Něco takového ještě neslyšela. Pod tou krásnou letní melodií jí těžkly víčka. Cítila nádhernou úlevu, která k ní připlouvala každým tónem. Jemně si přejížděla svými prsty po hebké kůži. Hudba sílila a zase utichala stejně jako se v Mary probouzel pocit uspokojení. Po chvíli už v sobě nedokázala udržet nezvladatelnou touhu, vyskočila a začala tančit. Bosýma nohama se dotýkala rosou navlhlé trávy, jemný větřík jí osvěžoval holá ramena, její plavé vlasy tančili s ní.
Splnil se jí její sen. Byla na tom nejkrásnějším místě, s těmi nejkrásnějšími lidmi a prožívala ty nejkrásnější pocity, které vystupovaly až z hloubky jejího nitra.
3 názory
dotékat bych tipla na invenci nějakého snaživého básníka směřující k vyjádření vznešenosti, ale našla jsem to jen ve významu téct :o)... ale to jen tak mimo
kategorie - máš pravdu, není tu pro to žádná vhodnější kategorie. Myslela jsem tím, že povídka je o něčem trochu jiném (možná lyrizovaná povídka, ale i na to je to málo).
tak do jaké kategorie to mam zařadit?
slovo dotékala už jsem opravila, vim, že to je hyperkorekce, ale někde se to slovo v této podob používá.... Ale jinak děkuju za všechny kritiky...
To není povídka.
Navíc bych měla výhrady ke slovu "dotékala", nemám sice po ruce vhodný slovník, abych ti to mohla s konečnou platností vyvrátit, ale myslím si, že je to hyperkorekce :).