Úryvky z ženského časopisu

I

Vysvětlovat, přesvědčovat,

tlačit, doufat, do budoucna koukat,
Křesat, křesat,

až křemínky menší než lentilky

Nechat se zalehnout,

hlavou přirážet skříň

Zoufat

 

Přikyvovat (každému)!, nezvažovat,

být si tupě jist, zůstat na místě, nic nepodnikat

I spousta obdivovaného,
které pak ale nemá kde zakotvit, víš

 

II

Rýpat, kolébat, konejšit
lhát, krást, nadávat
Nemít hranic
Útočit na pečovatelské aj. pudy,
slabá místa,

pocity viny...

 

S námahou
Pro nic. Za nic?

 

…snim, ci bdim?

 

..naštvaný typ, s ohonkem, na kole, lesem..

..můj bývalý,

pohodlí, že jsme spolu zůstali..

.. žádné holky, žádní kluci

parta,
Jednu ruku jejich vedoucího

mám kolem ramen,

naléhavě,

chce něco, chce!

Obchází úhorem, hypnotizuje bezelstné spánky

a z nich

Druhou bodá do žeber
opravdovým nožem

Pak se všechno rozptýlí
z ničeho

nic..

.. Vyběhnu ze sešlosti, kde

se perou o marihuanu. Stříká ze mě krev, „to už asi nikam nedojdu,“

říkám si. Jdu dál a kupodivu je mi celkem dobře,

cestou, co končí v slepé uličce

Další zjevení poslalo labyrintem psíka, následuj!

Přicházím k nejtajemnějšímu stavení, jaké si umím představit

Ve dveřích osoba s hlavou obrovitého myšáka,

lidskými ústy,  kůží a ušima

Červené panenky ze žlutých duhovek zvou dál,

do zátiší čaroděje nejasné barvy

Nic mi neříká „nechoď“..

.. ke stříbření oceánu se z pouště plazí hádci,

chtějí si loknout. Poušť je sporadicky oplocená. Mezi ní a vodou

rašelinojílovitý pruh. Jdu po něm, hádci srandovně couvají, směju se. Mužský element, s kolem, stojí v povzdálí, nic neříká..

..jeden známý se mnou skáče do rozdivočelé, tmavé řeky: „Jsem to já.“ Záhy vylézáme na břeh, mizí v kiosku...

..malíř, natěrač s tenounkým krkem, hlavou žertéře

Komunikuje mimikou, pořád někde poskakuje

Do bahnité mazlavé propasti se řítí dva jedinci rohatého skotu. Jednomu se mi podaří pomoct, jen co je vyproštěn, chce mě na rohy nabírat..

 

..ale taky!

snoubí se energie, co přetrvávájí

Popichují přátelsky,

ne nožem, do krve,

vnitřnosti nesvírají, z kůže nestahují
ani z venku, ani zevnitř

kvetou,  plodí

ne plísní, ani novotvary

 

Shovívavě ke svým hromům do police,

V pohlazení očí akorát všeho potřebného, aby

tělo i duši prostoupil hluboký, léčivý klid,

z něho čerpají, žijí..

---