Temnota

    Po těle mu stékal studený pot, šmátral po špinavých stěnách a na rukou mu zůstávaly kousky mazlavé směsi… snažil se pomocí smyslů rozpoznat, kde že to je. Ucítil teplo na svém krku… vztáhl ruku a přejel si po onom místě. Mezi prsty se mu začala roztékat lepkavá tekutina… jen mírně si jeden z prstů olízl - … krev… to, co ho hřálo na krku, byla krev… avšak jeho nic nebolelo. O něco zakopl… sehnul se a rukama začal prohmatávat prostředí před sebou. Ach ta tma… nelítostná a souměrná, ani náznak světlého místečka.

… batoh, narazil na svůj ztracený batoh. Oddechl si a z jeho napjatého obličeje vymizela ztuhlost. Tělem mu projela spásná myšlenka … ještě není nic ztraceno!!! V plíživém tichu se rozezněl zvuk rozepínajícího se zipu. Rychle se prodíral dlaní v rozličném obsahu a hledal světýlko naděje. Nic, vysypal vše na mokrou podlahu. Nic… do obličeje se mu opět začal vracet výraz bolesti, smutku a utrpení. Schoulil se do klubíčka a začal plakat … nemohl ustat v lítostivé hře. Promrzlý a nevědom si příčiny této události se začal více a více propadat do zoufalství. On – jindy silný a cílevědomý.

    Dlouhé hodiny se nepohnul, přestal i plakat. Ležel tam jen tak schoulený v tom mokru, špíně a užíral se otázkami bez odezvy očekávaných odpovědí.

    Nechtěl to vzdát, ale neuměl se vzepřít té ničivé tmě.

    Konečně se pohnul. Opřel své dlaně o zem a snažil se vstát, teď už věděl, že krvácí. Snažil se ránu obvázat rukávem, který utrhl  z potem zžírané košile. V ústech měl sucho a divnou pachuť…   nebyl přeci tak špatný, aby se ocitl v tak hrozivém místě?! Došoural se k místu, kde si v návalu bolesti musel sednout. Sjel zády opřený ke stěně na zem a ponořil se  ticha. Uslyšel kapající vodu… hledal místo z kterého tato slastná tekutina vytékala. Když ho našel, ulehl a s otevřenými ústy chytal, jindy dosažitelnou, životadárnou tekutinu. Byl unavený.

     Už neměl síly, aby pokračoval v tomto bolestivém utrpení. Poděkoval za vše, čemu se mu doposavad dostalo, zavřel oči a snažil se myslet na krásné věci. Na rozkvetlou zahradu plnou voňavých květin, šumu a zpěvu ptactva. Myslel na tu malou včelku na modravé chrpě a na teplo svého domova. Dostával se pomalu do světa snů a přání, bolest i utrpení ustávalo a nadcházelo jen to krásné. Umíral…

Krví nasáklý rukáv ho až do posledního vydechnutí hřál.

V té tmě, chladu a vlhku zemřel.