Po dešti

Zahradou se třpytí lesk,

pozvolna začíná se smrákat.

Z kopce po louce běží paprsek,

kapky na lístkách ho nutí skákat.

Rozbíjejí jeho rudou náladu,

na nezpočet barevných přání,

když jedno zabloudí k oku,

duši v třpyt kouzlem promění.

Duše se na chvíli rozzáří

zapálená  sluneční stuhou,

avšak udržet lze jen stěží,

jak kapku nad kopřivou.

Uplyne jen chvilka, a v okamžiku,

vánek si pohraje se scénou,

perly vody  zkutálí z lístků

a ty představení hrát přestanou…