Výkřik do tmy

Je to jen o vypsání pocitů..nic víc..nic míň...

Sžírána pochybnostmi jsem seděla sama v pokoji, jenž nikdy nepohostil žádného přítele. Tolik věcí mi přišlo tak nejasných. Vím, že se na světě rodí spousta lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou zbyteční. Ti dokážou alespoň rozesmát někoho, kdo je jim blízký. Já nikoliv. Jsme ta zbytečná - opravdová. Tolik slz jsem vypudila a osud byl ke mně stále stejně krutý, ne - li víc. Pěsti jsme si o bílé zdi rozedřela do krve, která nakonec stejně vybledla, tak jako některé vzpomínky.Některé však zůstaly, ty nejbolestivější, které čím víc se snažím zapudit, tím dotěrnější jsou. Ale i přes tohle všechno jsem si uvědomila, že ač si myslím, že mé problémy jsou obrovské, tak jsem se zmýlila. Jsou až neuvěřitelně malicherné, přímo dětinské.Ale teď už je pozdě to řešit. Smrt je krásná.

---