Zkažení

Už nic nám není svaté

a bůh se raději oběsil

než hledět do nitra sváru

ohně rudých kamenů co tryskají

jako vodopád hroutící se do propasti nenávisti

Už hoří oblaka rudá
a svět se hroutí
Ďábel se k smrti vyděsil
když člověk pohledem do očí
S bledou tváří mu zjevuje
že tady to končí, veškerá neděje

Tolik, tolik zkažení
jsme ubožáci visící na hromadě hnoje
Lidské špíny, co upadá v zapomnění
už neumíme milovat
Je to tak zvláštní
když topím se v myšlenkách
Mám zatemněný mozek
utopený v lihu

Vítám teď smrtku
a už se nebojím
Vždy když tě volám
unikám zoufalství
A na chvíli zapomenu na černý mrak
v kterém se dusím, den co den
Abych opustil ten padající vrak
kde čas už nic neznamená
A pak se probudím, procitnu
abych se ujistil, že už jsme
příliš zkažení...

---