Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis na rozloučenou
29. 06. 2007
10
10
2017
Autor
KarelStedry
Chybíš mi.. tolik mi chybíš.
Ležím v posteli, tisknu k sobě poslední zbytky našeho společného života a zasněně hledím ven z okna.
Chybíš mi. Je to pět let co jsem Tě uviděl poprvé, a rok co naposled. Tehdy jsi odešla. Odešla a nedala sbohem.
Chybíš mi, chybíš mi tolik že každý den prosím Pána aby si mě vzal.
Chybíš mi. Co všechno bych jen dal za vteřinu pohledu do očí, za jediný tón tvého smíchu, za jedinou hlásku tvého hlasu. Teskním, truchlím... jsem zcela sám.
Je to už dva roky co jsi se rozhodla, že ti jen tenhle svět nestačí. Jít dál, výš, cítit víc, vnímat víc.. poznat víc.
Zkusit všechno.
Proč mládí nevidí v drogách démona? Nebo naopak vidí a to je přitahuje? Experiment, zakázané ovoce, sladký pocit blaha.. ale jen na chvíli a pak.. všechno si vybírá svou daň..
Chybíš mi. Viděl jsem jak padáš a stejně jsem Ti nedokázal pomoct. Pomalu a znenadání jsi se začala ztrácet, a já to přikládal jen mladé nerozvážnosti co pomine.
Chybíš mi, a i když vím že už se nikdy nevrátíš, stále doufám. Stále si přeji abych Tě najednou uviděl jít mi naproti. Celým svým srdcem a každou buňkou si přeju aby jsi se vyloupla zpoza rohu když budu přicházet.
Když se budu vracet k nám domů tou starou známou cestou, kterou teď chodím jen sám.
Chybíš mi. Chybí mi šimrání Tvých nádherných dlouhých kaštanových vlasů když jsi chtěla abych se k tobě přitulil.
Chybí mi to jak jsi mě uprostřed noci vzbudila po hrozném snu, a chtěla abych Tě objal.
Chybíš mi, chybí mi Tvé vidoucí oči kterým jsem nedokázal lhát ani jediným slovem.
Chybíš mi.. chybí mi jak jsme spolu četli jeden druhému před spaním.. Vzpomínáš na starou řeckou bajku o Filémonovi a Baucis? Kterak je navštívil sám bůh, a za jejich pohostinnost jim jakékoli přání chtěl splnit, oni si však přáli jediné - odejít z tohoto světa najednou, i na druhém břehu být stále spolu. A on je až přišel čas proměnil ve dva stromy které se navěky dotýkají větvemi a ve větru se vzájemně hladí a objímají.. nejednou jsem plakal když sem pomyslel na to, že Tě ztratím, a věděl jsem to od prvního dne co jsem Tě poznal.
Moje láska k Tobě ale byla tak veliká, že jsem byl i za tuto cenu vše ochoten podstoupit. Miloval jsem Tě každým dnem více a více, po celých pět let. Moje láska neslábla, ba naopak, stále rostla.
Pamatuju si jak mi kluci povídali, jak jsi krásná, a jak úžasná.. pamatuju si, jak jsem byl tehdy pyšný že jsi si vybrala mě.. A vzpomínám jaké to bylo když jsem se dověděl že jsi odešla. Jsou věci co se nedají zapomenout.. bolest co ani čas neutiší.
Ale neboj.. už nebudeš sama, jdu za Tebou. Zítra ráno se potkáme. Venku hustě prší, vzpomínáš? Prší tak jak jsi to měla ráda. Prší tak jako tehdy když jsme se šli večer ven projít. Já Tě chytil za ruku, podíval se ti do očí.. Měla jsi úplně mokré vlasy, stála jsi ozářená jen světlem lamp a vypadala jsi jako čerstvě zrozená bohyně.
Vzpomínáš co jsem Ti tehdy řekl? Že Tě miluju, tak jako jsem nemiloval žádnou jinou.. A i přes ten déšť jsem viděl že ti zvlhly oči.
Pamatuju si jak jsi mě pevně objala, a slíbila že mě nikdy neopustíš. Pamatuji si to jako dnes.
Už po několikáté si znovu a znovu přehrávám celých těch pět let, den po dni vteřinu po vteřině, a prožívám znovu a znovu všechny okamžiky našeho života.
Proč jsi se jen rozhodla že si chceš dopřát víc, vždyť jsi věděla co to může stát.
Na co lamentovat, vše je pryč a ztraceno, ale za chvíli, za chvíli budu u Tebe. Už přestávám pomalu vnímat nohy.. už cítím že to přichází.
Ano zbaběle jsem se rozhodl pro prášky, ale nedokázal jsem v ruce udržet nůž. Nešlo to. A nechtěl jsem nikomu přidávat práci.
Zítra už budu s Tebou, zbývá pár minut do půlnoci. Bude to přesně pět let, možná i na minutu, co jsem poznal anděla.. Už to přichází, za chvíli tě zase obejmu. Už vidím křídla.. Miluju Tě..!
Předchozí řádky bohužel nejsou smyšlené. Oba byli a už nejsou. Chtěl jsem abych na ně nezapomněl, chtěl jsem aby tu byli se mnou..
Ležím v posteli, tisknu k sobě poslední zbytky našeho společného života a zasněně hledím ven z okna.
Chybíš mi. Je to pět let co jsem Tě uviděl poprvé, a rok co naposled. Tehdy jsi odešla. Odešla a nedala sbohem.
Chybíš mi, chybíš mi tolik že každý den prosím Pána aby si mě vzal.
Chybíš mi. Co všechno bych jen dal za vteřinu pohledu do očí, za jediný tón tvého smíchu, za jedinou hlásku tvého hlasu. Teskním, truchlím... jsem zcela sám.
Je to už dva roky co jsi se rozhodla, že ti jen tenhle svět nestačí. Jít dál, výš, cítit víc, vnímat víc.. poznat víc.
Zkusit všechno.
Proč mládí nevidí v drogách démona? Nebo naopak vidí a to je přitahuje? Experiment, zakázané ovoce, sladký pocit blaha.. ale jen na chvíli a pak.. všechno si vybírá svou daň..
Chybíš mi. Viděl jsem jak padáš a stejně jsem Ti nedokázal pomoct. Pomalu a znenadání jsi se začala ztrácet, a já to přikládal jen mladé nerozvážnosti co pomine.
Chybíš mi, a i když vím že už se nikdy nevrátíš, stále doufám. Stále si přeji abych Tě najednou uviděl jít mi naproti. Celým svým srdcem a každou buňkou si přeju aby jsi se vyloupla zpoza rohu když budu přicházet.
Když se budu vracet k nám domů tou starou známou cestou, kterou teď chodím jen sám.
Chybíš mi. Chybí mi šimrání Tvých nádherných dlouhých kaštanových vlasů když jsi chtěla abych se k tobě přitulil.
Chybí mi to jak jsi mě uprostřed noci vzbudila po hrozném snu, a chtěla abych Tě objal.
Chybíš mi, chybí mi Tvé vidoucí oči kterým jsem nedokázal lhát ani jediným slovem.
Chybíš mi.. chybí mi jak jsme spolu četli jeden druhému před spaním.. Vzpomínáš na starou řeckou bajku o Filémonovi a Baucis? Kterak je navštívil sám bůh, a za jejich pohostinnost jim jakékoli přání chtěl splnit, oni si však přáli jediné - odejít z tohoto světa najednou, i na druhém břehu být stále spolu. A on je až přišel čas proměnil ve dva stromy které se navěky dotýkají větvemi a ve větru se vzájemně hladí a objímají.. nejednou jsem plakal když sem pomyslel na to, že Tě ztratím, a věděl jsem to od prvního dne co jsem Tě poznal.
Moje láska k Tobě ale byla tak veliká, že jsem byl i za tuto cenu vše ochoten podstoupit. Miloval jsem Tě každým dnem více a více, po celých pět let. Moje láska neslábla, ba naopak, stále rostla.
Pamatuju si jak mi kluci povídali, jak jsi krásná, a jak úžasná.. pamatuju si, jak jsem byl tehdy pyšný že jsi si vybrala mě.. A vzpomínám jaké to bylo když jsem se dověděl že jsi odešla. Jsou věci co se nedají zapomenout.. bolest co ani čas neutiší.
Ale neboj.. už nebudeš sama, jdu za Tebou. Zítra ráno se potkáme. Venku hustě prší, vzpomínáš? Prší tak jak jsi to měla ráda. Prší tak jako tehdy když jsme se šli večer ven projít. Já Tě chytil za ruku, podíval se ti do očí.. Měla jsi úplně mokré vlasy, stála jsi ozářená jen světlem lamp a vypadala jsi jako čerstvě zrozená bohyně.
Vzpomínáš co jsem Ti tehdy řekl? Že Tě miluju, tak jako jsem nemiloval žádnou jinou.. A i přes ten déšť jsem viděl že ti zvlhly oči.
Pamatuju si jak jsi mě pevně objala, a slíbila že mě nikdy neopustíš. Pamatuji si to jako dnes.
Už po několikáté si znovu a znovu přehrávám celých těch pět let, den po dni vteřinu po vteřině, a prožívám znovu a znovu všechny okamžiky našeho života.
Proč jsi se jen rozhodla že si chceš dopřát víc, vždyť jsi věděla co to může stát.
Na co lamentovat, vše je pryč a ztraceno, ale za chvíli, za chvíli budu u Tebe. Už přestávám pomalu vnímat nohy.. už cítím že to přichází.
Ano zbaběle jsem se rozhodl pro prášky, ale nedokázal jsem v ruce udržet nůž. Nešlo to. A nechtěl jsem nikomu přidávat práci.
Zítra už budu s Tebou, zbývá pár minut do půlnoci. Bude to přesně pět let, možná i na minutu, co jsem poznal anděla.. Už to přichází, za chvíli tě zase obejmu. Už vidím křídla.. Miluju Tě..!
Předchozí řádky bohužel nejsou smyšlené. Oba byli a už nejsou. Chtěl jsem abych na ně nezapomněl, chtěl jsem aby tu byli se mnou..
10 názorů
Marcela.K.
30. 06. 2007
Je to hezký a smutný zároveń,ukrývá se v tom tolik citu.Láska v nejčiští podobě,bohužel zkalena tohou létat víš a dál,než dokáže poskytnout...