Sama sebou a se sebou.

Nevím,jak to tu chodí a přijde mi zbytečné,každých par veršů,slov nebo vět psát zvlášt-vím,že tohle není prolog,ale vlastně k těm pár větám ani žádný nemám.Radči využiju tenhle prostor,aby bylo všem jasné,proč to mám vše nahromádce,kdybyto tak třeba být nemělo.

Zvrhlost

Nůž si razí cestičku k srdci.

Umíráš a díváš se tak sladce.

Asi tě sním.

Dnešek

Pult krásných těl.

Kult velkých změn.

Usud našich žen.

Atentát

Rozmar rozmaru povídá o daru.

Muž muži povídá o ženě.

Nevěra

Jsem ti nevěrná.

Osude zahýbám ti s realitou.

Jindy

Potratila jsem vše hezké,co mít jsem měla.

Dobrou matkou bych mu nebyla.

Sama sebou

Vzdávám ti holt,tím že vytasím kolt.

Pošlu pozdrav z hlavně.

A já chytám chytám.

Dávám hlavičku.

Kulka mi rozráží uzdičku.

Je hezké být sama sebou ničena.

Samota

Samota je rozkošná společnice.

Mlčí a poslouchá...

Je sama ze sebe víc deprmovaná,

než kdokoliv jiný.

Dva životy

Je žena a je tělo.

Každý má žít svůj život.

Nezávisle na sobě.

Proč žena žije život svého těla,

víc než život ženy?

Ztratila úctu?

Sama k sobě.

Jen tělo jí umožní být štastná?

Asi ano.

Všechno okolo tomu nasvědčuje.

---