Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLež přináší utrpení
Autor
holly.bennet
Lži přináší utrpení
Cristien vstoupil do místnosti se skloněnou hlavou. Nemohl se na Avion podívat, nemohl jí nic říct. Nebylo co…
„Riskoval jsi život, abys mě dal jinému muži.“ začala Avion.
Dostalo se jí chladné odpovědi. „Řeklas, že jmenuješ Isidora. Proč jsi to udělala?“
Avion se rozplakala a zahleděla se do země: „Bože co jsem to jen provedla…,“ náhle se zvedla a dvěma kroky se k němu přesunula. „Cristiene, budeš to muset zastavit.“
Mlčel. „Tak řekni něco!“
Měl kamennou tvář, ve které se přesně dalo vyčíst, jak moc trpí a chce vše změnit. Oči zalité slzami mu znemožňovaly podívat se na jeho Avion. Nemohl by se jí podívat do očí,aniž by se před ní nesnížil. Jeho jindy tak vyrovnaný hluboký hlas se nyní třásl a přeskakoval. „Nemohu. Vyhrál jsem tě ve jménu svého krále. Patříš Cathalovi.“
Avion hbitě oponovala: „Ale já jsem Tvoje! Dal jsi mi slib a já Tobě!!“
„Na tom nezáleží.“ řekl tichým hlasem.
Princezna stále nesouhlasila a bojovala za svou lásku k němu. „To je ta jediná věc, na které záleží. Prosím odejdi se mnou. Půjdu kamkoliv.“ navrhla.
Cristien se od ní odvrátil a už trochu sebevědomějším hlasem řekl: „Tvé manželství skončí, Avion, a nastanou stovky a tisíce let krveprolívání.“
„Mé manželství s jiným mužem!! Asi si to stále neuvědomuješ…“
Criestien na ni vyčítavě pohlédl a jeho slabost se vrátila. „Uvědomuju. Uvědomuju si to moc dobře a ani nevíš jak mě to bolí. Uvědomuju si to tak jasně, že nevím, zda bude ještě kdy nějaké ráno, aniž bych myslel na ty krásné okamžiky v Anglii. Jak budu moci každý den, každé ráno, po celý život vstávat s pocitem, že tě vlastní jiný muž?! Avion, budeme se s tím muset naučit nějak žít… Musíme!“
Cristien se otočil a pomalu šel ke dveřím. Ani se neohlédl. Jediné slůvko neřekl. Slzy se mu hrnuly z očí. Jeho síla se náhle ztratila a nahradila ji slabost a úzkost. „Nedělej mi to…“řekla slabě a naléhavě Avion. „Cristiene… prosím. Prosím… prosím…“ Prosila na kolenou a plakala. Stále opakovala prosby,které už se pomalu ztrácely v nářcích. Její smutek a bolest…- bylo to všechno až tak přespříliš skutečné, než aby to byla pravda. Tyhle rány jsou až moc hluboko, než aby se jednoho dne prostě ztratily.
Princezna Avion, silná osoba, ležela zlomená na zemi, plakala a dívala se směrem, kudy Cristien odešel. V duchu ho proklínala, že ji vůbec v souboji vyhrál. Přitom byla tak šťastná a vděčná, že ho směla alespoň ještě jednou spatřit…
Když dědeček dočetl kapitolu, na chvilku knihu a brýle odložil. Potřeboval si vydechnout. Malá Elli ale chtěla pokračovat. Prosila dědečka, aby četl dál. Prosila ho jako už stokrát předtím, aby četl co se stane dál, i když tento příběh znala už tak dokonale, že byla schopná ho převyprávět úplně přesně nazpaměť.
„Dědečku proč musel Cristien zemřít? Vždyť kdyby s Avion utekl a vzal si jí, oba mohli žít šťastně.“zeptala se s nadějí v dětském hlásku Elli.
„Děvenko, to přeci nejde,“odpověděl jí dědeček a pousmál se. „Kdyby se vzali, jednoho dne by je stejně dopadli, zajali a popravili. Osud každému narýsuje přesnou osu a podle ní se náš život vyvíjí. Cristien měl v osudu zemřít. Kdyby ho nepopravili Oringové, zemřel by při lovu, kdyby nezemřel při lovu, další den by byl otráven. S tím nejde nic dělat , beruško.“
Elli se na chvilku zamyslela a sdělila dědečkovi, že se ti dva tedy neměli potkat vůbec. Nebo že měl Cristien v boji o Avion raději padnout. Na to jí ale děd pověděl, že kdyby se Avion dívala, jak její jediná láska kvůli ní umírá, probodla by si srdce sama. Jen aby nemusela trpět. Zemřeli by oba.
„Proč mu tedy, dědečku, neřekla Avion své pravé jméno? Proč mu lhala?“vyptávala se dál Elli.
„A vážně si myslíš, Elli, že by to pomohlo, kdyby mu pověděla, kdo ve skutečnosti je? Cristien by se stejně na ten souboj do Anglie vydal a chtěl by ji vyhrát, jen aby jí mohl být stále nablízku. A skončilo by to stejně, protože se tak milovali, že jeden bez druhého nemohl žít… Tak to prostě je, děvenko. My tu legendu nemůžeme změnit.“ ¨
Na druhý den ráno slunce vůbec nevyšlo a bylo pod mrakem. Foukal chladný vítr a vířil prach a listí. Bylo to přesně ten den, kdy se měla Avion setkat se svým budoucím manželem, králem Cathalem, Cristienovým dobrým přítelem, který mu zachránil kdysi dávno život. Ten den byl pro ní utrpením. Když ji kočár dovezl před hrad, už na ní čekali zástupy zvědavců a hlavně, její o dost starší ženich. Nepříliš přitažlivý přesto velice spravedlivý a laskavý vládce Yllirie, Cathal. ...