Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTen pláč byl zase zbytečný!
Autor
malá.černá.kytička
svět je nádherný..ale přesto..někdy pláče... Kdo nechce, nevidí, nepochopí...
Ráno se vzbouzím, když těžké kapky vody padají na parapet…
Co v sobě skrývají…jejich tíha…
V zrcadle šedivý odraz…ne,zamlžené oči…
Kámen…střepy…nikdo nepochopí…
Mrak se roztrhl a všechnu svou bolest vyvrhl na zem…
Kapky se odráží od rozedrané silnice…
Zapichují se pod kůži lidí co chodí…co ještě chodí…
Padají na stromy…na ty krásné stromy, které si šumí své žalostné ódy…
Čisté stromy, kterým lidé ubližují-dávají svou bolest v objetí…
Tak něžné..nikdy nám to nevyčtou, nevrátí…jako andělé…
A nebe je bije těžkými kapkami…
Snad z nich chce tu bolest smyt. Jak to dopadne?Ublíží?…Zchladí?…
Střepy na zem spadly…
Mrak se rozeřval ve své stísněnosti na nebi…
Ležím na promáčené trávě a znovu usínám pod tíhou slz, které vyplakala obloha…
Když se probudím tak světlo…
Nikdo…nic…zapomnění…
Jen lístečky růží, vedle kterých leží mé promáčené tělo, si budou pamatovat…
Pamatovat, jak plakala obloha…
Nikdo…nic…jen smích…
Nebesa vám dali další šanci ale…
Ten pláč byl zase zbatečný…
PROČ, lidé, PROČ…