Trocha té sebelítosti.

Květinu za příčinu

Sedím tu tiše sama v sobě

a dalo by se říct,slabošsky pláču na vlastním hrobě.

Chtěla bych křičet,chtěla bych mít,

jen malý kousek světa,

pro kterých by mohla žít.

Prala bych se za každou květinu

a nemusela bych pochybovat ani na vteřinu,

že nemám proč žít,

ona by mi byla za příčinu.

Touha ve sklenici

Jsem to já,kdo mou smrtí trpí.

Jsi to ty,kdo svou touhu ve sklenici po mně ve sklenici vína drtí.

Jsme to my zoufalý milenci Láska a Smrt.

Neúcta

Porodím tě.

Vychovám tě.

Naučím tě o životě.

Připravím na smrt.

A ty mi potom prostřel halvu slovem díky.

Žena a muž

Slovo muže,svou čest na něj muž odkázat může.

Proč?

Slov je tolik,že slovo se ztratilo a muži v něm.

Jsou jen ženy.

Žena a muž,maso a nůž.

Oceán

Oceán zcela oddán,leží nám u nohou.

Když naše těla jsou pod vodou.

To ona s námi jen laškuje.

Žena z pěny.

To je staré....

Změny,změny,změny.

Dívka ulící odchovaná,brání si své místo.

A žije dél než my.