KVĚTINA A VODA

Prchavým pohledem ve střípcích bytí
barevným snem ojedinělosti
nás pokaždé překvapí splynutí
kdy znovu se pak k sobě choulíme
snad pevněji a opravdověji
obmotáni stříbrnou stuhou naděje
si navzájem šeptáme slůvka věčného života
a v Pentaklu poznáváme neměnnost kamení
jako dvě pera v ptačích křídlech
s nadhledem proplouváme realitou
však dravější než řeka uznáváme
jak jsme si navzájem důležití a potřební
Květina a Voda – přitakáváme společně
mládě naříká po matce a čas jde dál
v rohu zahrady kdosi usedl na lavičku
snad také dokáže žít
stejně tak jako my – napotřetí ?
křišťálovou koulí se prohnala bouře
a já na vše zapomněl
usnul nebo co já vím
opět se rodí nekonečná skládanka
mozaika v kořenech stromů
odlétněte do dalekých krajů radí nám
ale my žijeme
znovu a jinak
s kořeny propletenými
nedokážeme odletět a ani nechceme
dýcháme a žijeme
tak jako nikdy předtím
vždyť jsme navždy spolu
květina a voda.