Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePaschendale
Autor
Galahad
Neodpustím si něco historických souvislostí: Bitva u Paschendale, resp. 3.bitva u Yprů měla několikero fází probíhajících v letech 1916 a 1917. Poprvé byl během ní použit bojový plyn, byla také jednou z prvních bitev, jíž se zúčastnily tanky a nepochybně patří do hitparády nejzbytečnějších krveprolití v historii. Ani jedna ze zúčastněných stran nedosáhla výrazného územního nebo materiálního zisku, naopak - status quo typický pro boje 1. světové války zde byl potvrzen. Belgičané ve snaze zabránit Němcům v postupu vypustili mořské hráze, díky čemuž se krajina proměnila v močál. Do tohoto terénu posléze útočily britské jednotky, které při několika neúspěšných pokusech přiblížit se k německým liniím ztratily 150000 mužů, z nichž zhruba třetina se utopila. Německé protiútoky dopadaly prakticky stejně – Britové své pozice zajistili mimo jiné i podzemními minami, které při jednom z německých útoků odpálili. Během jedné minuty zemřelo více než 10000 německých vojáků. Celkové ztráty bitvy u Paschendale se pohybují okolo 300000 mužů na britské a 250000 na německé straně. Generál Douglas Haig při plánování operace počítal se ztrátou 50000 mužů...
Neznámý hrob – cizí zem
Jeden voják leží v něm.
Jen zděšení v očích má
kvůli jatkám v Paschendale.
Vzpomíná na vše čím byl
dřív než duši vypustí.
Jeho pláčem zbraně tlí;
O těch dnech povyprávím...
Ležím v díře krvavý,
vraždím, abych sám nechcíp.
Na svou tvář cítím dopadat déšť,
kamarády nevidím.
Dým, bláto, pach olova,
na jazyku cítím strach.
Až přijde čas na výpad
hustou palbou na smrt jdem.
Nelidský řev, palba z děl
v ostnatých drátech hromady těl.
Hrobem je pole bitevní -
mým, stejně tak ostatních.
Mnozí z nás jen kluci jsou,
po krk v blátě vzteky řvou.
Boj, co nemá vítěze,
krutou daň si vybere.
Pryč, domů jít. Šanci mít si v klidu žít.
Pryč domů jít. Ze zákopů mě hned tak nepustí.
Pach smrti ti hrdlo svírá,
těla padlých všude tu jsou.
V tom blátě jenom Bůh ví čí.
Pod kosu smrtce jdem.
Jak beránci obětní
mladí branci zmírají.
Němci sami sobě lžou,
že snad na tom lépe jsou.
Přísahám – slyším andělů zpěv.
Bože – se smrtí neměj spěch.
Ať všichni pravdu poznají
o těch jatkách v Paschendale.
Krutost lidské srdce má,
svou vinu má každý z nás.
Mrtví straší ze spaní
smrt však stále hladoví.
Bojím se zas o něco víc,
prst mě svrbí na spoušti.
Na píšťalky ostrý zvuk
masy kluků na zteč jdou.
Krve padá k zemi déšť.
Pláštěm svým nás zahalí
rachotem děl provázen.
Tak chcípáme v Paschendale.
Jak z řetězu utržení
běžíme do deště střel,
slepě, zuby zatínám.
Smrti bych se vysmál rád.
V útoku na zákopů pás
salva z pušek srazí nás.
Něco dusí zoufalý řev.
Dírou v krku kašlu krev.
Pryč, domů jít. Šanci mít si v klidu žít.
Pryč domů jít. Ze zákopů mě hned tak nepustí.
Pryč, domů jít. Šanci mít si v klidu žít.
Pryč domů jít. Ze zákopů mě hned tak nepustí.
V povětří má duše dlí,
nad kopci, nad údolím.
Tam se znovu setkají
ti, kdož padli v Paschendale...