První láska

Otevřel dveře a řekl: ,,Pojď dál, nikdo není doma.“ Zaváhala, natrhala v lese kytičku konvalinek a teď je nesla jeho mamince… jen tak pro potěšení.
Prošli kuchyní a on otevřel dveře svého pokojíčku. Téměř celý prostor zaplňovala jen válenda, v rohu pár skříněk na knížky, gramofon a cívkový magnetofon.
,,Posaď se,“ vybídl ji, pustil potichu hudbu a ona si pomalu sedla na lůžko přikryté kostkovanou dekou. Posunula se a opřela zády o zeď. Tak a co bude dál? On napouštěl vodu do vázičky a volal, jestli se nechce napít. ,,Ne,“ špitla a rozhlížela se po pokoji. Přišel, hrábl rukou do poličky a vytáhl pár časopisů s anglickým textem. Byly tam veselé barevné obrázky, ale to bylo tak všechno, čemu rozuměla. On se přisunul blíž, opřel se taky o zeď a začal jí comicsy překládat. Pomalu se k ní přibližoval a najednou cítila, jak se dotýká ramenem toho jejího. Rozlilo se ji po těle příjemné teplo a nedokázala si odsednout. Smála se, když se smál on, a přitom vůbec nevnímala, co ji říká. Cítila jen vůni jeho světlých vlasů, které byly delší než ty její a vlnily se mu kolem uší až na krk. Přála si, aby tady mohla sedět věčně, poslouchat jeho hlas, dotýkat se ho bokem svého těla… a pak umřít.
Když odložil poslední časopis, řekl: ,,Pojď, něco ti ukážu,“ a zavedl ji do pokoje jeho tetinky, která bydlela s nimi v bytě, kde měla vyhrazenu jednu místnost. ,,Podívej,“ zůstala stát a s úžasem se dívala na záclonu, která splývala přes sklo okenní tabule. Na zácloně sedělo hejno pestrobarevných motýlů…
Po chvíli ale znejistěla. Celým pokojem se linula nasládlá vůně, okno bylo zavřené a ani jeden motýl se nepohnul. Přistoupila blíž a zachvěla se. Tělíčka motýlů byla k zácloně přichycena špendlíky! Vyběhla z pokoje a její zděšení ho rozesmálo. ,,Víš, ona teta je trošku podivín, myslí si, že to je krásný.“ Najednou chtěla pryč z toho bytu… ne, tady nechce umřít!
Každý rok, koncem jara, když ucítí nasládlou vůni konvalinek, si vzpomene… na svoji první lásku