Pětibába

Za pět stovek,

chvatně tě potěší.

Ale spěchej, dlouhá je fronta.

Jako rychlík,

chvíli tě povozí,

A pak další, je první liga.

Jo holky z Perlovky, z dálnice, z klubu,

daj ti a večer jim pasák rozbije hubu,

protože málo zapojily ošoupaná stehna.

Zrovna podchodem plíží se z nich jedna.

A čelisti, jazyk, rty ji bolí,

po dlouhé směně.

Píchačky, stříkačky, obojí,

fabrika na sémě.

Romantika spláchnutá do špinavého hajzlu, již dávno ji nechce vylovit.

Tak uchýlí se někam do zatuchlého pajzlu, pár korun z nás vydojit.

A zmítá se, tančí, v rytmu feromonů,

za znění nádherných bio-tónů.

Podpatky zabodává do zaprášených snů,

dávno se nedívá zpátky do šťastných dnů.

Zpocený tlusťoch v bavorském kroji,

Pár tónů s ní protančí.

Život, který jen pár stovek stojí,

Jak klíště z ní vytáčí.

Pach, pot, pár plivanců do tváře.

Rána,bol, tříštění svatozáře.

Bušení na oltář. Bohem je tělo,

Vzpomínky na tvář. Bůh je peklo.

Hodí po ní svazkem bankovek.

Užil si a může jít.

Obleče sáčko, nasadí klobouček

A jde další děvku zbít.

S rozbitou tváří,

Píchne si do žíly

Aspoň tu trochu štěstí.

V rudavou záři,

Lehne si na chvíli.

V tu malou trošku štěstí.

Toulá se po hvězdách,

Letí na měsíc a dál.

Mění se v hvězdný prach.

Objevuje pitoreskní bál.

A pak padá.

Zpět do kopanců a sraček.

Ještě jednu dávku.

Ještě jeden výlet.

Stoupá...

...a umírá