Návrat

ešte si prečítam prózu..

...jj občas jsem k nepoznání ;-) 

dík za komentář. musím jen souhlasit.

"podhubie" motívu je veľmi citlivé, najmä asi pre ženy... niekedy je naozaj dobré, že človek dokáže zhmotniť svoje pocity a poddať ich na papier, vravím tomu malá súkromná očista. Niekedy je v tom viac artterapie, ak autor jednoducho potrebuje urobiť to najmä pre sebe-a nie kvoli čitateľovi. Ak si však z tej artterapie, dokáže niečo odniesť aj čitateľ, je to iba bonus a hodnota navyše. Ak by som nevedela, že tento text je od teba- možno by som ťa ani nepoznala- prvé dve sloky som sa zoznamovala,- obsahovo ako som spomenula, veľmi boľavé, takže čokoľvek povedané k tomu, by vyznelo veľmi banálne. Celkom ma však prekvapila tvoja  schopnosť rytmiky- pozitívne. veľmi umne si to skoncipovala. Aj keď výrazovo na mňa je to trocha "silné " v rámci použitia slov, nič to nemení na tom, že obsahovo a emocionálne, text určite osloví. 

ďakujem

.

Já tehdy utekla hrobníkovi z lopaty, jak řekl primář...nebýt jeho, asi bych nebyla... mě opravdu "vytáhl zpátky syn" Měl ty miminkovský oči, co mají všechny stejnou barvu tmavého moře... Odnesli ho pryč a pak mě přes čtyři hodiny zachraňovali. Bylo mi 21 let, nechtěl mi sebrat možnost mít další děti...ztratila jsem tehdy prý 4 litry krve - kolik mi ji zbylo? Hned na sále transfůze, primář z chirurgie, ara...no byl to šrumec. Později jsem si napočítala v těle 21 vpichů...

 

...jo, je to takové zklidnění, mně to vždy přišlo, jako uvolnění...maminka mi přišla vyloženě krásná, ale jako kdyby to bylo spící dítě. Těžko se to dá vyjádřit slovy...to vysvobození je vcelku trefné.

23.9. se narodil můj druhý syn - 30let a málem taky nebyl... osmiměsíční kilo devadesát, tři minuty nedýchal... dneska je naprosto dokonalej.. měla jsem štěstí v neštěstí...

světlo jsem viděla před pár lety po druhém infarktu, tak to bolelo, že mě jakoby osvobodilo... špatně se to vyjadřuje... ale  chtěla jsem jít a cítila trochu zklamání, když jsem se vrátila... takže ten spokojenej výraz v obličeji mrtvých je asi o tomhle - vysvobození?

 

máme toho víc společného koukám...

24.9. to bude 38 let :-)

Marcela.K.: řekla jsi tou básní všecko

moc, nemám co říci *

prichod mojich synov bol tiez velmi dramaticky...lenze ja to nikdy nedokazem podobne opisat... *****

.

To je velmi srozumitelné. I když ten pohled 'jinam' neznám.. teď už vlastně znám. Tip

...

To jsi vedle :-) Já mám tři děti...i přes tuto zkušenost u prvního ...zlé se zapomene brzo...

to je ona :-)

*

alfonso :-)) v září to bude 27 let :-) ale tu básničku jsem psala asi před dvěma roky...ten pocit jsem potřebovala ze sebe vypsat a pořád mi to nešlo...až pak, když kluk si už zařizoval svůj život ve dvou..najednou jsem mu napsala plno básniček...to víš, prvorozenej :-)

uf...*

Dost bolestná...

tys napsala úvahu na téma smrt ? to mě zajímá, jdu si jí přečíst a k dílu - příliš osobní než abych si troufla hodnotit za návrat * :)

mile

..až tak... a ta odvaha... další dvě děti :-))... příroda je mocná...ale bez primáře jedné malé porodnice...bez jeho pomoci, jeho umu a profesionálního přístupu k prvorodičkám bych tu dnes už nepsala nic...

Jo..vrátila jsem se tehdy...a od té doby se smrti nebojím...bojím se bolesti při umírání... jak říkal klasik...smrt není zlá... Mám to z první ruky... tu bolest...ten strach...tu bezmoc...Jestli jsi nečetl moji úvahu SMRT...tam to je... ...a dík IVO :-)

Až tak? :-)) */

Kolik rozměrů mají tyto chvíle v životě ženy? Pokoušet smrt, abych dala nový život?Mnohorozměrná, zralá... a krásná. *T