klišé jednoho letního večera

ale ztráta opravdu bolí.

ptáš se tiše,

fakt chceš umřít pro cokoli?

nejsi slyšet,

zakřič,

zakřič,

zakřič!

            ať vím, že ještě jsi…

můžu všechny fotky zamknout v krabicích

a smazat všechnu naši blízkost

a přesto cítím cosi na plicích,

strach, že ztratím tvoji něžnou lidskost.

vím, že je to klišé,

ale přátelství je opravdu víc než láska,

nasloucháš tiše,

je to pouto, které praská?

ať praská,

ať praská,

ať praská!

            je to důkaz, že někdy bylo…

až tě unaví rychlý svět,

nebo mi o něm budeš chtít vyprávět,

až tě velikáni srazí na kolena,

nebo budeš toužit mi je představit,

až tě rozbolí svaly z tíhy osudu,

přijď k mým dveřím,

zavírat je nikdy nebudu.

vím, že je to klišé,

ale i když teď všechno skončí,

cítím, že víc už nikdy nezískám,

až za sto let zatoužíš vrátit se domů,

přijď ke své sestřičce,

dobře víš, kam.