Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Goth básně?

09. 08. 2007
1
1
583
Autor
Budha35

Vymýšlel jsme to, když mi nebylo nejlépe, takže to berte s odstupem, koneckonců, tohle jsem psal poprvé v životě.

   Beznaděj

Když ti srdce krvácí
je to jako když ti život něco oplácí
Kde je tvá rodina, láska,přátelé
ty to musíš vědět nejlépe.

Z žil ti potoky krve vytékali,
v nemocnici, u tvé postele
rodina,láska, přátele moře slz vyplakali.

Teď se ptám, proč jsi chtěl zemřít,
vždyť sebevrazi v hrobě nemají klid.
Teď se o tebe už nikdo nestará,
venku na stromě, se už jen prázdný provaz houpá.

    Zoufalost

Matka v koutu pokoje sedí,
hlavu si v dlaních drží,
pod ní louže slz se tvoří.

Dcera u matky stojí,
medvídka v ruce drží.

,, Maminko, proč pláčeš?
něco tě bolí? něco trápí?
něco mrzí?proč vedle tebe ten nůž leží?"

,, Slyšela jsem jak někdo křičí,
ten křik mi nervy ničil.
Nechtěl přestat, nechtěl jíst, nechtěl spát,
neustále křičel akorát.
,, Teď už bude klid,
 už neuslyším křik."

,, Matičko, proč stále v koutě sedíš?
a proč bratříček v postýlce
v louži krve leží?"

   Lhostejnost

Cítím se jako neviditelný,
pro tebe jsem lhostejný.
Srdce pevně svázaný mám,
sto uzlů na něm ještě udělám.

Nechci ho mít opět zlomený,
tvojí falešnou nadějí.
Byla jsi jediná, kterou jsem měl rád,
říkal jsme ti to dokola, pořád.

Byla jsi tak krásná, milá, nevinná,
teď mi jsi holka, taky lhostejná.

V pekle není místo

Vstává zombie,vstává z hrobu.
to že vstala, nevěří tomu.
Kráčí zombie, kráčí ulicí,
na každém rohu,
kde kdo si vydělává prostitucí.

Dívá se zombie,dívá se na lidi,
,, Ty se ale změnili."
Smutní zombie, je jí smutno,
už ví, proč je plné  peklo.

   Pohřeb

Tatínku, proč pláčeš?
Neplač, nebyla to tvoje vina.
Slzy po tvářích se kutálí,
na zem jemně dopadají.
Černě oděné postavy tu stojí,
do rakve vzdalující se, hledí.
Maminko, tatínku, sestřičky,
neplačte pro mě,
to, že někdy ztratíte milovaného,
to se občas stane.
Stojím tu mezi vámi,vy mě nevidíte,
jediné co je, že žal a smutek cítíte.
Přestáváte plakat, jen tatínek pořád,
hladím ho po vlasech, akorát.
Vždy jsem stál vedle tebe,
teď konečně poznám, jaké je vlastně nebe.

1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru