Když srdce hoří

Když srdce hoří...

Šli jsme po pobřeží
Bílé skály nad mořem
se vrcholky opíraly o modré nebe
A náhle
dva staříci
jen tak
v podvlíkačkách
které by mohly bělost skalám závidět
skákali do vody mezi oblázky

měli bílé vousy
snědá
šlachovitá těla

smáli jsme se s nimi
té jejich radosti

jakoby dva pastevci seběhli jednou v roce
do údolí
k moři
smýt hvězdný prach

Na řasách jsem měla náhle krůpěje slané vody

Ten obrázek se mi vryl do srdce

od té doby vím
jak má vypadat radostný smích

Nemít nic
jen si tak plácat rukama
v moři

když srdce hoří…

Jen radost
z té chvíle
kdy vím
že jsem

Nepotřebuji nic
vůbec nic
Stačí mi vítr ve vlasech
slunce
obloha
hvězdy

a ty