Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHon na vlkodlaky
13. 08. 2007
0
2
439
Autor
Liberty
Byla temná a zlověstná noc. Celý les se jakoby uzavřel. John pevně svíral svůj nůž, který si ještě před pár hodinami důkladně nabrousil.
„Tak jak to dnes v noci vidíš Lucasy?“ naklonil se John ke svému kolegovi, „Myslíš že dneska nějakého chytíme?“
„Těžko říct,“ odplivl si Lucas, „jak já ty hajzly nesnáším.“ Zavrčel a nabil si zbraň.
Oba dva se prodírali houštím a John rozsekával klacíky nožem. Náhle uslyšeli nějaký šramot kdesi v hlouby lesa. Oba znejistili.
„Lucasy, jak daleko to mohlo od nás bejt?“
„Řekl bych, že tak dvě stě tři sta metrů“
„Sakra, to bude snad nějaká veverka,“ doufal John, který měl evidentně nahnáno.
„Ticho!“ škubl sebou Lucas a zastavil Johna. Oba dva zůstali na místě stát a jen pozorovali les. Lucas se na Johna podíval a poznal na něm strach. Náhle uslyšeli další šramot a za ním další a další. Přibližovalo se to k nim a oba muži jen nehybně číhali. Za pár sekund to už bylo kousíček od nich a John si připravil nůž.
„Je to jen veverka!“ zakřičel John, který si viditelně oddychl. Jenže Lucas nic neříkal. John zvedl hlavu. Právě vyšel měsíc zpoza mraků. Úplněk.
Najednou Lucas začal úpěnlivě křičet a trhat si oblečení. John uskočil a pořád v ruce svíral nůž. Vůbec nevěděl co se děje. Náhle si to uvědomil. Lucas se začíná měnit ve vlkodlaka.
„Bože, Lucasy, co se to s tebou děje?!“ křičel na něho John. Pak si všiml jeho rudých očí, které se zadívali na něj a John si uvědomil, že už je pozdě.
V tu chvíli se po něm Lucas rozběhl. John neváhal ani vteřinu a rozběhl se hluboko do lesa. Za sebou slyšel, jak ho Lucas dohání. Slyšel jeho nesnesitelné funění, po kterém mu běhal mráz po zádech. Ale nezastavoval se a běžel dál, co mu síly stačili.
Za nějakou dobu běhu se John otočil a za ním nikdo nebyl. Zastavil se a začal se vydýchávat. Nikde nikdo, jen vítr šuměl v korunách stromů a měsíc stále ještě zářil na obloze v úplňku. John se stále rozhlížel kolem sebe. V tu chvíli uslyšel za sebou prasknutí klacíku a bylo mu vše jasné. Lucas se na něj vyřítil ze zadu, ale John se hbitě otočil a nastavil nůž. Lucas se na něj v tu chvíli nabodl a spadl na zem. John neváhal a vzpomněl si co má dělat. Stoupl si nad něj a pořádně se rozmáchl. Hrot jeho nože se zabodl Lucasovi do srdce. V tu chvíli John uslyšel zasyčení a byl konec.
John se odebral na stanici, kde vše důkladně sepsali. Bohužel už nebylo co prošetřovat. Ale John stála doufal, že zjistí, proč se jeho nejlepší přítel stal vlkodlakem.
„Tak jak to dnes v noci vidíš Lucasy?“ naklonil se John ke svému kolegovi, „Myslíš že dneska nějakého chytíme?“
„Těžko říct,“ odplivl si Lucas, „jak já ty hajzly nesnáším.“ Zavrčel a nabil si zbraň.
Oba dva se prodírali houštím a John rozsekával klacíky nožem. Náhle uslyšeli nějaký šramot kdesi v hlouby lesa. Oba znejistili.
„Lucasy, jak daleko to mohlo od nás bejt?“
„Řekl bych, že tak dvě stě tři sta metrů“
„Sakra, to bude snad nějaká veverka,“ doufal John, který měl evidentně nahnáno.
„Ticho!“ škubl sebou Lucas a zastavil Johna. Oba dva zůstali na místě stát a jen pozorovali les. Lucas se na Johna podíval a poznal na něm strach. Náhle uslyšeli další šramot a za ním další a další. Přibližovalo se to k nim a oba muži jen nehybně číhali. Za pár sekund to už bylo kousíček od nich a John si připravil nůž.
„Je to jen veverka!“ zakřičel John, který si viditelně oddychl. Jenže Lucas nic neříkal. John zvedl hlavu. Právě vyšel měsíc zpoza mraků. Úplněk.
Najednou Lucas začal úpěnlivě křičet a trhat si oblečení. John uskočil a pořád v ruce svíral nůž. Vůbec nevěděl co se děje. Náhle si to uvědomil. Lucas se začíná měnit ve vlkodlaka.
„Bože, Lucasy, co se to s tebou děje?!“ křičel na něho John. Pak si všiml jeho rudých očí, které se zadívali na něj a John si uvědomil, že už je pozdě.
V tu chvíli se po něm Lucas rozběhl. John neváhal ani vteřinu a rozběhl se hluboko do lesa. Za sebou slyšel, jak ho Lucas dohání. Slyšel jeho nesnesitelné funění, po kterém mu běhal mráz po zádech. Ale nezastavoval se a běžel dál, co mu síly stačili.
Za nějakou dobu běhu se John otočil a za ním nikdo nebyl. Zastavil se a začal se vydýchávat. Nikde nikdo, jen vítr šuměl v korunách stromů a měsíc stále ještě zářil na obloze v úplňku. John se stále rozhlížel kolem sebe. V tu chvíli uslyšel za sebou prasknutí klacíku a bylo mu vše jasné. Lucas se na něj vyřítil ze zadu, ale John se hbitě otočil a nastavil nůž. Lucas se na něj v tu chvíli nabodl a spadl na zem. John neváhal a vzpomněl si co má dělat. Stoupl si nad něj a pořádně se rozmáchl. Hrot jeho nože se zabodl Lucasovi do srdce. V tu chvíli John uslyšel zasyčení a byl konec.
John se odebral na stanici, kde vše důkladně sepsali. Bohužel už nebylo co prošetřovat. Ale John stála doufal, že zjistí, proč se jeho nejlepší přítel stal vlkodlakem.