Řez

Řez

Někdy se stáhneš jako kovová roura

studeně se blyštící na věčné časy

milión rentgenů se odpoutává

a shora či zdola vráží

další trubku

chtívače.

Nenalézáš tu souhru těl

a jak je vůbec možné vidět ty oči v sloup

kdy šíp již vystřelen byl

a dva luky tvořící jekot viktorie

napnuty jsou jako malé dítě před výpraskem

uhýbající pohledem před učitelkou.

Všechno něco stojí,

vzpomínáš si.

Až přijde smrt

stojí to život

a vše o dvou koncích bývá přitažené

konce jitrnic

zavěšeny v chrupu jsou.

Chceš vysát a spolknout tu těžkou práci chlapa…

Dvě růžová masa těl v jedno splývají

když tu hrnou se chvatně ven.

Prodírajíc se mřížovým masomlejnku

bez pout

v reálném už světě jsou