Kdy seknu s tím

Kdy seknu s tím?

 

Zamykám za sebou dveře

nejen bytu svého já, ale také sám sebe

krůček za krůčkem, opatrně spěchám, jako cigareta v mých ústech vyhaslá.

 

Vyhrál jsem!

 

Rozhlédl jsem se

nikde nikoho…

 

Zapaluji si cigaretu s rozhodnutím jíti na Věž černou

ježto taková káva jest a chutná znamenitě.

 

Usedám.

 

Má přítelkyně prosí o polibek

žadoní

bliká silněji

slaběji

žár její dechem mým sílí.

 

Signál!

 

Žlutý ukazováček se zachvěje.

 

Něco se děje!

Odešla jsi.

 

Nedaleká servírka se udiveně dívá…

 

Nebyla z nejpěknějších, ale přece jen…

 

Stála, jako já seděl a nebyla schopna promluvit, natož chtít, abych zaplatil účet.

 

A zase úvahy…

 

Jsem ve věku, kdy jsem poloviční

svým dechem krátím druhé a přece mne přežijí.

Ale mohou oni žíti beze mne?

 

Bliká

stále bliká

roste

opadává…

 

Aby mne nikdo neviděl, upouštím život, dusím jej, rozšlápnuv jej odkopávám

a tak trochu pod obojí malých dětí šklebíme se na sebe a hrajeme si na schovávanou.

 

Jak dlouho ještě?

 

Objednávám si smích udivené servírky a cigarety…

 

Hoří, bliká, silněji, slaběji

nevnímám

mám oči jen pro svou Midém…

---