POLUCE

občas jen na skok

občas do rána

jedna malá nevěrnice

do mých snů celá schována...

má oči, jak se říká hluboké

a její kůže hoří

ty představy něžně divoké

mé klidné noci boří

a zatím co ty vedle spíš

já s potutelným úsměvem

beru si co dát mi neumíš

jó holka, takový já jsem...

ráno nás oba bolí záda

vstáváme, ale rádi bychom spali

přemýšlím nad snem a jak ty máš to ráda

nebo jestli jsme to vzdali...

chvíli se bojím na ulici

ne proto že nemám svatozář

že mohl bych potkat poběhlici

co nosí z mých snů tvář...